Umění on Teplická NEJ…

Poslední dílo Jana Koblasy

Mon, 20 Nov 2017 10:00:14 +0100

Jan Koblasa je kultovní postava českého abstraktního umění. Od počátku 60. let 20. století patří mezi nejvýraznější tvůrce, vedle sochařství se věnuje také literatuře, scénografii (např. k Vláčilově Markétě Lazarové), hudbě a operním či baletním libretům, malbě i grafice. S Teplicemi ho pojí hned tři vazby: Táborský rodák poprvé do severočeských lázní přijel krátce po konci války jako dvanáctiletý chlapec a prožil tu osm let. Zajímal se o hudbu, ještě v Teplicích se začal věnovat i sochařství. Druhou vazbou je Koblasova výstava v teplickém muzeu v roce 1963, na které vystavoval společně s Mikulášem Medkem. Ta je z mnoha stran vnímána jako přelomová. Třetí spojitost přišla v závěru umělcova života, v letech 2015 až 2017. Myšlenka na pomník zdejšího nejslavnějšího rodáka, polárníka Julia Payera, vznikla mezi organizátory připomenutí jubilea výročí jeho smrti v roce 2015. V lednu píše autor tohoto textu mail prof. Koblasovi do Hamburku s otázkou, zda by se zpracování pomníku ujal. Koblasa odpovídá: „Těší a ctí mě, že tepličtí si na mne vzpomněli ve věci pomníku Julia Payera. Jistě bych se rád jeho osobností zabýval a pokusil se navrhnout pomník – už to, co o něm píšete, je zajímavé, a jistě by bylo možné najít řešení. (…) Do Teplic jsem přijel z Tábora s rodiči hned v červnu 1945 – otec byl povolán do operního a symfonického orchestru kapelníkem Bartlem – a tak jsem zažil Teplice válkou nedotčené, jako úhledné město, ještě se starými částmi, s ulicemi Dlouhou, Zelenou, Alejní, s gethem i s výstavným Šanovem – a zažil jsem i k svému smutku počátek devastace.” Jan Koblasa zemřel krátce před svými 85. narozeninami 3. října 2017. Payerova busta byla dokončena krátce před tím. Odhalit se má v blízké době.

Nejslavnější impresário

Sun, 19 Mar 2017 17:24:47 +0100

Rudolf Bing se narodil na začátku 20. století do vídeňské židovské rodiny. Vyučil se knihkupcem, ale brzy přešel do firmy, kterou bychom dnes nazvali produkční a uměleckou agenturou. Doplnil si hudební vzdělání a krátce nato, ve svých 25 letech, dostal první příležitost spoluvést operu v Darmstadtu a později v Berlíně.

V březnu 1933 vyhrála Hitlerova NSDAP volby a z Německa se rychle stávala nacistická diktatura. Na prahu éry, o které Bing musel tušit, že v ní pro rakouského Žida nebude místo, dostal čerstvý třicátník nečekanou nabídku. Jeho přítel Gerhard Scherler, dramaturg lipského divadla, byl osloven německým ministerstvem propagandy. Teplické divadlo totiž v té době nemělo stálý soubor a Goebbelsovo ministerstvo v případném oživení scény spatřovalo šanci pro kontakt se sudetskými Němci. Úředníci nabídli Scherlerovi grant, se kterým by mohl jednu sezónu ufinancovat. Dramaturg potřeboval najít kolegu, který by zorganizoval operní program. Volba padla na Binga.

První československé dada turné

Mon, 13 Mar 2017 19:49:31 +0100

Patrik Ouředník, Europeana – Stručné dějiny 20. věku

Krátce na to, co umělci vymysleli uprostřed velké války dadaismus, zjistili, že je třeba evangelium nového a absolutního umění šířit, podobně, jako to dvě tisícovky let před nimi dělali stoupenci pánaboha. Počátkem roku 1920 se trojice berlínských dadaistů (z nichž dva – Raoul Hausmann a Richard Huelsenbeck – byli přímo spoluautory Tzarova slavného manifestu) vydala evangelizovat do Československa. Jejich turné se poprvé za hranicemi zastavilo v Teplicích.

Nejznámější krajinomalba Čech

Mon, 13 Mar 2017 19:36:12 +0100

Krajina kolem Teplic je krásná… a povznáší srdce, rozplýval se na sklonku svého života německý romantický malíř Caspar David Friedrich v dopise příteli. Ač romantik, na podobně patetická vyjádření byl prý skoupý – tak si lze jeho výroku opravdu cenit. Konečně, věděl, o čem mluví – namaloval všechny významné hory severních Čech; České středohoří ho ale skutečně výrazně přitahovalo. Na jeho pravděpodobně nejznámějším ztvárnění zdejší krajiny najdete Milešovku a Kletečnou. Olejomalba na plátně o rozměrech 71×104 cm visí v Galerii Nových mistrů (v centru Drážďan, tedy jen pár desítek kilometrů od místa, kde vznikala).

Nejlepší architektura roku 1989

Fri, 10 Mar 2017 21:38:19 +0100

Když architekt dostane Perretovu cenu, je to podobné, jako kdyby režisér získal Oscara. Jde o vrchol, kterého se špatně dosahuje znovu. Karel Hubáček naštěstí není autorem jednoho díla. Liberecký vysílač a hotel na Ještědu je sice chef-d’œuvre; jeho autor však dokázal vytvářet i další inovativní díla. Jedním z nich, oceněným v roce 1989 hlavní cenou na světovém bienále Interarch v Sofii, je teplický Dům kultury.

Hubáček nebyl v tuhé normalizaci režimu dvakrát po chuti. Na projekci ambiciózní stavby se tak oficiálně nesměl podílet; výstavby v letech 1977 až 1986 se účastnil jen jako autorský dozor. I tak můžeme číst jeho rukopis: Úsporný výraz, spolupráce s výtvarníky, dokonalé podřízení funkci (v tomto případě vyladěné akustice koncertního sálu).

Nejuznávanější autor protestsongů

Fri, 10 Mar 2017 21:00:23 +0100

Karel Kryl do Teplic nechtěl, ale co mu zbylo: Jako syn bývalého tiskaře si člověk v roce 1962 nemohl vybírat. Ještě mokré maturitní vysvědčení z keramické školy v Bechyni mu zajistilo umístěnku v podniku SPOJKER (Spojené keramické závody) v Trnovanech. Jeden rok, než byl odveden na povinnou vojenskou službu, tu vyráběl záchodové mísy a umyvadla.

V knižním rozhovoru Půlkacíř z roku 1993 Kryl vzpomíná na samotnou výrobu: „Každej vozejk byl v peci přesně padesát minut, to je stejná délka, jako měly později moje pořady ve Svobodné Evropě. Mně tenhle rytmus vyhovoval. Vždycky jsem měl čtyřicet minut čas, tak jsem si tam postavil modelovací stolek a dělal jsem si panáky. Bavilo mě to..“

První a nejmladší český nositel Oscara

Fri, 10 Mar 2017 20:55:54 +0100

Kdo by neznal Formana, Svěráka, Kadára, Menzla nebo Irglovou, filmové tvůrce, díky kterým o Česku zase jednou chvíli mluvil svět! Kdo ví ale o Ivanu Jandlovi, herci, který filmového Oscara získal z Čechů jako první?

Ivan Jandl byl rodilý Pražák. Jako dítě vstoupil krátce po válce do Dismasova souboru, který je dodnes znám jako líheň budoucích herců a rozhlasových moderátorů. Právě tam si ho v deseti letech vyhlédl americký režisér rakouského původu Fred Zinnemann a obsadil ho do jitřivého poválečného dramatu Poznamenaní (The Search).

Nejlepší hudební interpret roku 1928

Fri, 10 Mar 2017 20:51:44 +0100

Stradalovi v Teplicích v druhé polovině 19. století platili za jednu z nejváženějších rodin. Franz Stradal byl advokátem, dlouholetým radním (krátce dokonce starostou), poslancem a od roku 1858 i majitelem Ústecko-teplické dráhy, rychle se rozvíjejícího podniku bohatnoucího na těžbě uhlí.

Právě v době rozvoje železničního podnikání se Stradalovi 17. 5. 1860 narodil třetí potomek. Jméno August (z latinského augustus – vznešený) do jisté míry předznamenalo i vzdělání, které synovi rodina poskytla. Na vídeňské konzervatoři se učil u varhanního mistra Antona Brücknera a ve Výmaru u Ference Liszta, se kterým cestoval po Evropě.

Nejstarší plně dochované beuronské umění

Fri, 10 Mar 2017 20:46:12 +0100

Budovy kláštera na rušné Alejní ulici si dnes málokdo všimne: Je zastíněna majetstátnějším gymnáziem na protější straně. Přesto si konvent – a zejména pak jeho kaple – pozornost zaslouží. Díky bombardování Prahy na konci druhé světové války je výmalba interiéru nejstarší plně dochovanou památkou tzv. beuronského umění.

Na zelené louce, kousek za nedávno zbořenými městskými hradbami, vznikl klášter sester boromejek roku 1865. Fungoval jako penzionát pro dívky z lepších rodin.

Nejkulturnější primátor

Thu, 09 Mar 2017 19:56:29 +0100

V Teplicích to svého času opravdu žilo. Věhlas lázní lákal pestrou paletu hostů, kterou každoročně zdobily korunované hlavy a povznášeli významní umělci. Teplice zjevně měly co nabídnout, ale svou pověst „salonu Evropy“ si musely vydobýt a s maximální péčí udržovat. Jestliže lázeňské město mělo být jedním z center evropského společenského a kulturního dění, bylo nutné mít v jeho čele osobnost, která bude náležitě reprezentovat jeho niveau. Starostou tedy nemohl být pouze schopný úředník; ta funkce vyžadovala schopnost komunikovat s intelektuální elitou své doby a vlastně ji také tvořit.

Nejvyšší dílo Matyáše Bernarda Brauna

Thu, 09 Mar 2017 19:25:28 +0100

Barokních památek nemají Teplice mnoho; ta nejvýraznější ale stojí za to. Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je připisován špičce evropského barokního sochařství.

Matyáš Braun se narodil u Innsbrucku v Tyrolsku. Nedaleko sídlící cisterciáci brzy rozpoznali jeho řezbářský a sochařský talent a vyslali ho na obligátní „italskou cestu“. Mladý umělec se v Římě mohl seznámit s relativně novými díly Borrominiho nebo Berniniho. Hluboce jimi ovlivněn, zakládá v Praze v roce 1710 vlastní dílnu. Do sochařského cechu se přihlásil se sousoším sv. Luitgardy, určeným pro Karlův most. První práce mu okamžitě zajistila obrovskou popularitu a šlechta si ho od té doby předávala