Teplickéosobnosti on Teplická NEJ…

Nejmladší poslanec Česka

Fri, 24 Nov 2017 10:00:10 +0100

Kdejaký guru sociálních sítí musí při pohledu na profily Dominika Feriho blednout závistí: téměř 100 000 sledujících na Facebooku (srovnatelné třeba s kapelou Kabát), další desetitisíce na Twitteru a Instagramu. Tepličan Feri je nepřehlédnutelný. Nejde přitom o čistě internetový fenomén, Feri ve volbách do poslanecké sněmovny na podzim 2017 dokázal svou popularitu přetavit v reálnou voličskou podporu, získal více než 15 000 preferenčních hlasů a vyhoupl se z posledního místa kandidátky mezi tři zvolené pražské poslance TOP 09.

Poslední dílo Jana Koblasy

Mon, 20 Nov 2017 10:00:14 +0100

Jan Koblasa je kultovní postava českého abstraktního umění. Od počátku 60. let 20. století patří mezi nejvýraznější tvůrce, vedle sochařství se věnuje také literatuře, scénografii (např. k Vláčilově Markétě Lazarové), hudbě a operním či baletním libretům, malbě i grafice. S Teplicemi ho pojí hned tři vazby: Táborský rodák poprvé do severočeských lázní přijel krátce po konci války jako dvanáctiletý chlapec a prožil tu osm let. Zajímal se o hudbu, ještě v Teplicích se začal věnovat i sochařství. Druhou vazbou je Koblasova výstava v teplickém muzeu v roce 1963, na které vystavoval společně s Mikulášem Medkem. Ta je z mnoha stran vnímána jako přelomová. Třetí spojitost přišla v závěru umělcova života, v letech 2015 až 2017. Myšlenka na pomník zdejšího nejslavnějšího rodáka, polárníka Julia Payera, vznikla mezi organizátory připomenutí jubilea výročí jeho smrti v roce 2015. V lednu píše autor tohoto textu mail prof. Koblasovi do Hamburku s otázkou, zda by se zpracování pomníku ujal. Koblasa odpovídá: „Těší a ctí mě, že tepličtí si na mne vzpomněli ve věci pomníku Julia Payera. Jistě bych se rád jeho osobností zabýval a pokusil se navrhnout pomník – už to, co o něm píšete, je zajímavé, a jistě by bylo možné najít řešení. (…) Do Teplic jsem přijel z Tábora s rodiči hned v červnu 1945 – otec byl povolán do operního a symfonického orchestru kapelníkem Bartlem – a tak jsem zažil Teplice válkou nedotčené, jako úhledné město, ještě se starými částmi, s ulicemi Dlouhou, Zelenou, Alejní, s gethem i s výstavným Šanovem – a zažil jsem i k svému smutku počátek devastace.” Jan Koblasa zemřel krátce před svými 85. narozeninami 3. října 2017. Payerova busta byla dokončena krátce před tím. Odhalit se má v blízké době.

Nejbohatší Čech

Wed, 25 Oct 2017 09:00:54 +0100

Petr Kellner dlouhodobě zaujímá na žebříčcích nejbohatších lidí planety 70. až 100. místo. Ve společnosti Billa Gatese nebo Warrena Buffata působí se svými více než 200 miliardami korun jako nuzák, v Česku je suverénně nejmajetnější. Cesta k jeho bohatství začala v Teplicích.

Kellner po studiích zamířil do státního podniku Strojimport, kde pracoval jako referent. Klíčové pro něj patrně bylo setkání s Milanem Vinklerem, manažerem z dubské sklárny, patřící pod Sklo Union. Přes něj se pravděpodobně seznámil s generálním ředitelem Štěpánem Popovičem.

Největší producent plochého skla

Sun, 19 Mar 2017 18:44:47 +0100

V druhé polovině 19. století se z Teplic velice rychle stalo významné průmyslové město. Ze stovek velkých fabrik ale v třetím tisíciletí prosperuje jen jediná – sklárna, dnes součást koncernu Asahi Glass Company.

Příběh začal Josephem Maxem Mühligem, který v roce 1890 staví v Řetenicích závod orientovaný na výrobu plochého skla. Továrna nese jméno průmyslníkovy manželky – Mariina huť. Mühligovi se daří, brzy v Hostomicích staví filiálku, Maxovu huť, a na začátku 20. století sklárnu Žofie v Újezdečku. Expanze brzy překročí hranice okresu.

První profesor paleobotaniky

Sun, 19 Mar 2017 18:22:29 +0100

Karl Rudolph se uměl narodit: V roce 1881 přišel na svět do rodiny teplického architekta Hermanna Rudolpha. Ten právě dokončoval projekt zdejší nové synagogy a zanedlouho ho čekaly i zakázky na výstavbu nádraží Ústecko-teplické dráhy. Stejně jako další pánové od železnice se podílel jak na správě města, tak na slibně se rozvíjejícím byznysu.

Právě podíl jeho rodiny v hnědouhelných dolech inspiroval mladého Karla k výběru studijní specializace. Gymnázium vystudoval v Teplicích; jako syn z prominentní rodiny pokračoval ve studiu ve Vídni. Právě tam se zaměřil na botaniku a geologii.

Nejlepší evropský fotbalista

Sun, 19 Mar 2017 17:56:38 +0100

Jen dva Češi byli vyznamenáni Zlatým míčem, oceněním pro nejlepšího evropského fotbalistu: Josef Masopust v roce 1962 a Pavel Nedvěd o 43 let později. Právě Josef Masopust má k Teplicím velmi blízko: Nejenže tady začínal svou profesionální dráhu, ale také tu našel svou manželku.

Masopust přišel do Teplic v devatenácti letech. Tehdejší trenér zdejšího prvoligového klubu Rudolf Vytlačil Josefa zařadil do týmu jako mládežnický talent. V teplickém dresu dal během dvou sezón (ve kterých sehrál 54 zápasů) deset gólů. Odchod do pražské Dukly v roce 1952 ovšem Masopustovo pouto k severočeským lázním nepřeťal. Josef se tu totiž seznámil se svou ženou Věrou, jejíž otec byl trnovanským řezníkem. Manželé Masopustovi město ještě nedávno navštěvovali, žili tu jejich příbuzní. Josef byl patronem teplické fotbalové přípravky Junior Teplice. Nepřekvapí proto, že právě Masopust (spolu s Pavlem Verbířem) byl jako první uveden do Síně slávy FK Teplice.

První profesionální cyklista

Sun, 19 Mar 2017 17:51:38 +0100

Který cyklista by neznal legendárního Jaroslava Cihláře, nejlepšího poválečného sprintera! Kdo ale zná Emanuela Kudelu, závodnické eso cyklistického sprintu, jezdce na tandemu a samozřejmě teplického rodáka?

Kudela se narodil 26. července 1876. Vyučil se obchodníkem a už v 19 letech se začal věnovat moderní cyklistice, nejprve silniční, pak sálové. Zvlášť úspěšný byl na dvojkole, a to v páru s jezdci Oskarem Peterem, Paulem Mündnerem nebo Woody Hedspathem.

Kudela zemřel na následky zranění 22. září 1920 při závodu na berlínské letní olympiádě. Zapomněli jsme na něj proto, že je místo v Teplicích pohřben v Berlíně? Ne. Zapomněli jsme na něj, protože ho považujeme za Němce.

Nejtěžší výstup Saského Švýcarska

Sun, 19 Mar 2017 17:47:39 +0100

Emanuel Strubich se v Teplicích roku 1887 narodil do špatné doby: Nejlépe by mu asi bylo bez peněz, na skále; nikoli uprostřed průmyslového věku. Emanuel Strubich, jeden z nejlepších horolezců své doby, byl romantikem par excellence.

Strubich ve svém rodném městě strávil dětství, pak se vyučil krejčím a odjel za štěstím do Drážďan. Nešlo mu ale o práci – většinu svého života byl chudý jako kostelní myš. Saská metropole ale leží blízko jím milovaného labského pískovcového kaňonu.

Nejstarší salesián v Česku

Sun, 19 Mar 2017 17:37:03 +0100

Zkuste se některého z Tepličanů zeptat na klášter – je tu nějaký? Tak určitě – ten románský, založený královnou Juditou, pak bývalý penzionát sester boromejek v Alejní ulici. A ještě jeden, moderní, stále živý – ačkoli jeho obyvatelé by se jistě slovu „klášter“ bránili. Na římskokatolické faře na Zámeckém náměstí žije osm členů salesiánů Dona Boska, moderního řádu, který pečuje o zanedbanou mládež a v nejlepším slova smyslu dělá sociální práci.

Nejslavnější impresário

Sun, 19 Mar 2017 17:24:47 +0100

Rudolf Bing se narodil na začátku 20. století do vídeňské židovské rodiny. Vyučil se knihkupcem, ale brzy přešel do firmy, kterou bychom dnes nazvali produkční a uměleckou agenturou. Doplnil si hudební vzdělání a krátce nato, ve svých 25 letech, dostal první příležitost spoluvést operu v Darmstadtu a později v Berlíně.

V březnu 1933 vyhrála Hitlerova NSDAP volby a z Německa se rychle stávala nacistická diktatura. Na prahu éry, o které Bing musel tušit, že v ní pro rakouského Žida nebude místo, dostal čerstvý třicátník nečekanou nabídku. Jeho přítel Gerhard Scherler, dramaturg lipského divadla, byl osloven německým ministerstvem propagandy. Teplické divadlo totiž v té době nemělo stálý soubor a Goebbelsovo ministerstvo v případném oživení scény spatřovalo šanci pro kontakt se sudetskými Němci. Úředníci nabídli Scherlerovi grant, se kterým by mohl jednu sezónu ufinancovat. Dramaturg potřeboval najít kolegu, který by zorganizoval operní program. Volba padla na Binga.

Nejkrásnější žena Česka

Thu, 16 Mar 2017 22:50:24 +0100

Těžko říct, zda se na některých místech rodí více krásných žen než jinde. Z Teplic pocházejí dvě známé modelky: Daniela Peštová a o 12 let mladší Lucie Králová. Králová se přitom do města opakovaně vrací.

Lucie Králová se začala na kariéru v modelingu připravovat brzy: V patnácti letech se poprvé předvedla na soutěži DDM Teplice Miss Teenager, od jedenadvaceti pak sbírala tituly různých soutěží krásy pravidelně. V roce 2005 zvítězila jako Miss ČR.

NEJdéle sloužící primátor

Thu, 16 Mar 2017 22:47:02 +0100

V Praze se Teplicím údajně říká Kuberov. Ne nadarmo: Málokdo je takovým symbolem města, jako jeho primátor. Komunální volby bez výjimky vyhrává od roku 1994 a je tak nejdéle sloužícím představitelem statutárního města v Česku.

V Praze si Jaroslav Kubera údajně získal přezdívku „víkendový primátor“: K náročnému vedení statutárního města již patnáctým rokem zastává funkci senátora, v rámci horní komory parlamentu navíc předsedal výboru, klubu i Senátu jako celku. Od podzimu 2016 je navíc i krajským zastupitelem. Radnice přesto šlape tak, jak si primátor přeje: Občan o ní vlastně neví. Nejvýraznější Kuberovou stopou je pro většinu Tepličanů přehršel výroků podporujících kouření.

Nejznámější mediavelista

Wed, 15 Mar 2017 20:52:54 +0100

Ještě vám nebylo třicet, inkoust na diplomu z historie na Karlově univerzitě ještě nezaschl – a vy si máte vybrat obor, kterému se budete věnovat. Budou to moderní dějiny? Dnes byste takovou volbu udělat mohli. Uprostřed krvavých padesátých let, během období krátce po monstrprocesech a honech na domnělé čarodějnice i uvnitř KSČ, se jako moudřejší volba jeví výběr něčeho méně konfliktního. Třeba dějin středověku.

Tímhle rozhodováním patrně prošel rodák ze Sobědruh a později nejznámější historik zabývající se středověkem (tedy mediavelista) Dušan Třeštík. Možná nešlo jen o bezpečnou a pragmatickou volbu studijního oboru. Třeštík měl Přemyslovce načtené už na střední škole, kterou studoval v budově dnešního teplického gymnázia. Traduje se, že chodíval o poledních pauzách do nedaleké zámecké zahrady. Když pod zchátralou omítkou jednoho z křídel zámku zahlédl povědomé kvádříkové zdivo, měl jasno: Ta zeď pamatuje ještě královnu Juditu.

Nejznámější československý letec RAF

Wed, 15 Mar 2017 20:48:37 +0100

Kdo někdy viděl film otce a syna Svěrákových Tmavomodrý svět, příběh Františka Fajtla už trochu zná. Scénář o československých pilotech ve službách britského letectva Royal Air Force (RAF) za druhé světové války totiž z Fajtlových memoárů vychází.

Fajtl se narodil roku 1912 v Doníně, okres Louny. V místě chodil na „měšťanku“, střední školu absolvoval v Trnovanech, kde navštěvoval obchodní akademii. Svůj vliv na pozdější Fajtlovu zarputilou službu vlasti mělo intenzivní zapojení v Sokole, a to jak na Lounsku, tak v Teplicích. František Fajtl po celé čtyři roky studia pravděpodobně chodil do sokolovny u budovy českých (tedy menšinových) škol na dnešním Metelkově náměstí.

Nejsevernější souostroví

Wed, 15 Mar 2017 20:38:15 +0100

Julius von Payer, polárník, geograf, spisovatel a malíř se narodil v Šanově roku 1841. Celý život strávil na cestách, mapoval alpinské vrcholy i dosud nepoznané části Grónska. Hvězdou rakousko-uherské vědy se stal poté, co vyrazil společně s Carlem Weyprechtem hledat severní cestu kolem kontinentu. Dvouletá výprava ho málem stála život, přinesla však objev 191 ostrovů poblíž severního pólu, které hrdý Rakušák Payer pojmenoval Zemí císaře Františka Josefa. Ani tisíce kilometrů od domova ale nezapomněl na své rodné město: Na mapě souostroví dodnes najdete Teplický záliv a Šanovský ostrov.

První profesor geologie

Wed, 15 Mar 2017 20:32:56 +0100

Třináctý únor 1879 je v teplických dějinách černým dnem. Průval spodních vod na dole mezi Lahoští a Duchcovem způsobil pokles hladiny léčivých pramenů a uzavření lázeňských budov. Pověst světoznámých Teplic doslova přes noc utrpěla šrám, řada hostů sbalila kufry a už nikdy nepřijela. Bylo třeba jednat rychle. Mezi experty, které městská rada k záchraně pramenů pozvala, byl také Gustav K. Laube, první profesor mineralogie a geologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. A byl to on, komu se o necelé tři týdny později podařilo termu zachytit.

Největší fotografické impérium Rakouska-Uherska

Mon, 13 Mar 2017 19:44:48 +0100

Carl Pietzner se vypracoval: Od pomocných prací v prvních fotografických ateliérech v Prusku i Rusku se ve svých čtyřiadvaceti letech stal majitelem vytouženého vlastního podniku. Psal se rok 1877 a mladý podnikatel právě přišel do Šanova, kde převzal již existující ateliér.

Prostředí světoznámých lázní, kde se to společenskou smetánkou jen hemžilo, znamenalo pro Pietznera velkou příležitost. Jeho Umělecký ústav pro fotografii, malbu a světlotisk navštěvovali právě bohatí návštěvníci lázní. Výdělky rychle stoupaly, a tak Pietzner postupně založil asi 17 filiálek, ve kterých pracovalo na 300 lidí. Našli byste je v blízkosti Teplic (v Duchcově, Mostu, Ústí, Děčíně, Karlových Varech…), ale i v tehdejších velkoměstech, jakými byly Vídeň, Berlín, Salcburk nebo Brémy.

Nejzdatnější cestovatel

Mon, 13 Mar 2017 19:32:32 +0100

Němci si na patos potrpí: Když už mají „knížete básníků“, musí jistě být i „kníže vědy“. Tím si vyvolili nejzdatnějšího cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta. Svobodný pán von Humboldt jím zaslouženě byl.

Humboldt se narodil roku 1769, na vrcholu osvícenství, a zůstal jeho idejím věrný až do smrti. Věřil v sílu rozumu a nutnost poznání. Od studentských let neúnavně experimentoval, cestoval, sbíral a psal. Zápisky z jeho cest se po léta řadily mezi nejžádanější knihy. Procestoval Jižní Ameriku, objevil řadu nových druhů (tučňáka Humboldtova), zmapoval obrovská území. Rozvinul tradiční vědy i nové disciplíny, jakými v té době byla třeba chemie, klimatologie nebo vulkanologie. Výčet zásluh titána vědy by byl neúnosně dlouhý.

První whistleblower

Mon, 13 Mar 2017 19:02:35 +0100

Krátce po pádu Napoleona se Teplice rozvíjejí a bohatnou: Těžba uhlí a sílící průmysl jdou ruku v ruce se stále proslulejšími lázněmi. O majetnou klientelu tu není nouze. Není proto divu, že když se mladý lékař Eduard Meissner (1785-1868) rozmýšlel, kde si po studiích a cestách otevře praxi, zvolil právě severočeské lázně. Meissner tu díky svému patricijskému původu, znalosti jazyků i přičinlivosti brzy platil za schopného doktora a vzdělaného společníka. Čím se ale mimo jiné zapsal do dějin města?

Nejkonfliktnější procházka

Sun, 12 Mar 2017 22:02:57 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích jedno z mnoha milostných vzplanutí i neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry. Ludwig van Beethoven si přijel do lázní léčit svou hluchotu, ale víc než zdraví ho trápila jeho „neznámá milenka“, dlící jen o kus dál v Karlových Varech. Přestože si tihle dva neměli moc co říct (anebo právě proto?), vzešla z jejich prvního setkání nejkonfliktnější procházka, kterou Teplice zažily. Anebo přesněji: Vzešla z něho legenda o konfliktu a povahách obou dvou velikánů.

Nejerotičtější okamžik života J.W. Goetha

Sun, 12 Mar 2017 21:58:34 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích první setkání s Beethovenem, neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry i nejerotičtější okamžik svého života. Jemu bylo šedesát, jí dvacet pět, znal ji od dětských let a jmenovala se Bettina von Arnim. Ten dechberoucí okamžik líčí v románu Nesmrtelnost Milan Kundera:

V roce 1810, během těch tří dnů, kdy se ocitli náhodou oba dva v Teplicích, přiznala se mu, že se brzy vdá za básníka Achima Arnima. Řekla mu to pravděpodobně v jistých rozpacích, protože si nebyla jista, zda Goethe nebude považovat její sňatek za zradu na lásce, kterou mu vášnivě vyznávala. Nebyla dostatečným znalcem mužů, aby mohla předvídat, jakou tichou radost mu tím způsobí.

Nejlepší architektura roku 1989

Fri, 10 Mar 2017 21:38:19 +0100

Když architekt dostane Perretovu cenu, je to podobné, jako kdyby režisér získal Oscara. Jde o vrchol, kterého se špatně dosahuje znovu. Karel Hubáček naštěstí není autorem jednoho díla. Liberecký vysílač a hotel na Ještědu je sice chef-d’œuvre; jeho autor však dokázal vytvářet i další inovativní díla. Jedním z nich, oceněným v roce 1989 hlavní cenou na světovém bienále Interarch v Sofii, je teplický Dům kultury.

Hubáček nebyl v tuhé normalizaci režimu dvakrát po chuti. Na projekci ambiciózní stavby se tak oficiálně nesměl podílet; výstavby v letech 1977 až 1986 se účastnil jen jako autorský dozor. I tak můžeme číst jeho rukopis: Úsporný výraz, spolupráce s výtvarníky, dokonalé podřízení funkci (v tomto případě vyladěné akustice koncertního sálu).

Nejuznávanější autor protestsongů

Fri, 10 Mar 2017 21:00:23 +0100

Karel Kryl do Teplic nechtěl, ale co mu zbylo: Jako syn bývalého tiskaře si člověk v roce 1962 nemohl vybírat. Ještě mokré maturitní vysvědčení z keramické školy v Bechyni mu zajistilo umístěnku v podniku SPOJKER (Spojené keramické závody) v Trnovanech. Jeden rok, než byl odveden na povinnou vojenskou službu, tu vyráběl záchodové mísy a umyvadla.

V knižním rozhovoru Půlkacíř z roku 1993 Kryl vzpomíná na samotnou výrobu: „Každej vozejk byl v peci přesně padesát minut, to je stejná délka, jako měly později moje pořady ve Svobodné Evropě. Mně tenhle rytmus vyhovoval. Vždycky jsem měl čtyřicet minut čas, tak jsem si tam postavil modelovací stolek a dělal jsem si panáky. Bavilo mě to..“

Nejlepší hudební interpret roku 1928

Fri, 10 Mar 2017 20:51:44 +0100

Stradalovi v Teplicích v druhé polovině 19. století platili za jednu z nejváženějších rodin. Franz Stradal byl advokátem, dlouholetým radním (krátce dokonce starostou), poslancem a od roku 1858 i majitelem Ústecko-teplické dráhy, rychle se rozvíjejícího podniku bohatnoucího na těžbě uhlí.

Právě v době rozvoje železničního podnikání se Stradalovi 17. 5. 1860 narodil třetí potomek. Jméno August (z latinského augustus – vznešený) do jisté míry předznamenalo i vzdělání, které synovi rodina poskytla. Na vídeňské konzervatoři se učil u varhanního mistra Antona Brücknera a ve Výmaru u Ference Liszta, se kterým cestoval po Evropě.

Nejúspěšnější hollywoodský producent

Thu, 09 Mar 2017 22:04:24 +0100

Když se na počátku 20. století naplno rozjel filmový šoubyznys, vycítil novinář Julius Kohner velkou příležitost. Založil vlastní časopis Internationale Filmschau a zároveň otevřel v Teplicích vlastní kino. Netušil, že dvěma z jeho tří synů to nasměruje život a že tak zakládá jednu z důležitých dynastií v dějinách filmu.

Starší z jeho synů, Paul Kohner, se narodil roku 1902. V osmnácti ho otec kvůli vlastnímu zranění vyslal do Karlových Varů, aby tam vedl rozhovor se zakladatelem studia Universal Motion Picture Carlem Leammlem. Byznysmen byl mladíkem natolik nadšen, že mu okamžitě nabídl místo. Paul se přesunul do Berlína, kde vedl evropskou pobočku firmy. Ve 20. a 30. letech produkoval řadu kultovních filmů, mezi nimi španělskou verzi Draculy nebo S.O.S. Ledovec s Leni Riefenstahlovou.

Nejkulturnější primátor

Thu, 09 Mar 2017 19:56:29 +0100

V Teplicích to svého času opravdu žilo. Věhlas lázní lákal pestrou paletu hostů, kterou každoročně zdobily korunované hlavy a povznášeli významní umělci. Teplice zjevně měly co nabídnout, ale svou pověst „salonu Evropy“ si musely vydobýt a s maximální péčí udržovat. Jestliže lázeňské město mělo být jedním z center evropského společenského a kulturního dění, bylo nutné mít v jeho čele osobnost, která bude náležitě reprezentovat jeho niveau. Starostou tedy nemohl být pouze schopný úředník; ta funkce vyžadovala schopnost komunikovat s intelektuální elitou své doby a vlastně ji také tvořit.

První Schlaraffie v Sudetech

Thu, 09 Mar 2017 19:46:43 +0100

Když začne být svět příliš složitý, je třeba najít ostrůvek dobré nálady, místo, kam mají starosti všedního dne zapovězený přístup. Podob může mít takový ostrůvek mnoho – třeba podobu spolku, který si na svých pravidelných schůzkách dělá legraci z vlastní kulturní tradice, pevných společenských pravidel i sebe sama. Právě to je Schlaraffie a Sassové, její členové. Spolek vznikl roku 1859 v Praze a Teplice pro jeho členy dodnes platí za téměř posvátné místo. Na Teplicku se totiž narodil (a také byl pohřben) Edmund Eichler, nejvyšší Sass a autor všeschlaraffských zákonů.

Nejrychleji rostoucí děti v republice

Thu, 09 Mar 2017 19:21:02 +0100

Ten moment v Dobré Vodě si MUDr. Jan Ševčík dodnes přesně pamatuje, byť od něj uplynulo téměř 50 let. Asistentky Státního zdravotního ústavu mu právě dovezly čerstvé výsledky krevních rozborů několika desítek dětí, které v tamním zařízení trávily jedenáctý den „školy v přírodě“. „Poprvé jsem u nich viděl normální červené krvinky v dostatečném počtu a s dostatečnou koncentrací hemoglobinu,“ vzpomíná dnes Dr. Ševčík, doyen zdejší hygieny, který spolu s kolegy bez nadsázky zachránil zdraví několika tisíc dětí narozených v šedesátých až osmdesátých letech 20. století.