Průmysl on Teplická NEJ…

Největší producent plochého skla

Sun, 19 Mar 2017 18:44:47 +0100

V druhé polovině 19. století se z Teplic velice rychle stalo významné průmyslové město. Ze stovek velkých fabrik ale v třetím tisíciletí prosperuje jen jediná – sklárna, dnes součást koncernu Asahi Glass Company.

Příběh začal Josephem Maxem Mühligem, který v roce 1890 staví v Řetenicích závod orientovaný na výrobu plochého skla. Továrna nese jméno průmyslníkovy manželky – Mariina huť. Mühligovi se daří, brzy v Hostomicích staví filiálku, Maxovu huť, a na začátku 20. století sklárnu Žofie v Újezdečku. Expanze brzy překročí hranice okresu.

Nejstarší továrna na hasičské stříkačky

Sun, 19 Mar 2017 18:38:27 +0100

Byl to trochu americký sen: Dvaadvacetiletý pražský Němec Reginald Czermack přišel v roce 1868 do Teplic hledat štěstí. Povedlo se: Od prvních požárních stříkaček na ruční pohon, které patrně osobně montoval, se o 11 let později vypracoval k vlastní továrně se stejným zaměřením. Hrdý podnik nesl jméno K.u.k.priv.Feuerspritzen-Pumpen-und Maschinen--Fabrik Reginald Czermack Teplitz in Böhmen (Císařsko-královská privilegovaná továrna na hasicí stříkačky R. Czermack Teplice v Čechách).

Vedle byznysu se Czermack angažoval i v nově vznikajícím hnutí dobrovolných hasičů. Pomáhal po celé monarchii zakládat jednotlivé sbory – a pak je vyzbrojil vlastní produkcí. V roce 1915 předal firmu svým synům, aby se organizaci hasičstva i svým koníčkům mohl věnovat naplno. Částečně proto přesídlil do Vídně, kde patřil mezi vážené prominenty.

Nejznámější secesní porcelánka

Sun, 19 Mar 2017 18:35:24 +0100

Řemeslná dokonalost, moderní secesní design a – jak píše dobový žurnál – „velmi atraktivně působící poprsí žen, která svědčí o rafinovaném vkusu ve svižném pojetí“. To všechno učinilo z trnovanské továrny na vázy, džbány, konvičky a figury Riesner, Stellmacher & Kessel, Amphora dobovou špičku.

Alfred Stellmacher, durynský rodák, přišel do Trnovan z Prahy v šedesátých letech 19. století. V té době šlo o ves o zhruba čtrnácti stovkách obyvatel. Začínající podnikatel dobře vyhmátl poptávku, sehnal schopné řemeslníky a od roku 1893 tak pravidelně sbíral ocenění z mezinárodních soutěží a výstav: Získal nejvyšší cenu v Chicagu, na přelomu století zlatou medaili v Paříži, o rok později též v Petrohradě. Firemní vzorkovny a prodejny v Berlíně, Vídni a Paříži odebíraly na export asi 95 % produkce.

Nejstarší tramvajová síť

Sun, 19 Mar 2017 18:32:11 +0100

Je to švanda a nestojí mnoho! napsal 27. června 1895 Teplicko-šanovský oznamovatel (Teplitz-Schonauer Anzeiger) o právě zprovozněné dráze v dnešní ulici 28. října. Slogan vábil dokonale: Počet zákazníků dopravního podniku rostl lineárně189 až do roku 1959, kdy byly teplické tramvaje zrušeny.

Městská hromadná doprava patřila na konci 19. století jen do velkých měst: V Brně, Ostravě a Košicích jezdily parní tramvaje, v Praze fungovala koněspřežka. V Teplicích se za hojné podpory knížete Clary-Aldringena nebáli pustit do první elektrické dráhy Českého království (pokud pomineme spíše reklamní provoz Františka Křižíka na Letné). Motivací pro investory jistě byly i zisky z potenciální nákladní přepravy; ta se však nikdy v zamýšlené podobě nerealizovala.

První telefonní linka

Sun, 19 Mar 2017 18:26:10 +0100

Psal se rok 1881 a okres Teplice disponoval největším parním výkonem v celé zemi. Průmyslové srdce monarchie tepalo právě tady; sem plynul kapitál německých, rakouských i anglických bank. Mezi 77 hnědouhelnými doly tehdejšího revíru byste ale našli jen jediný povrchový velkolom, tedy důl rozsahu a způsobu těžby, jaký známe ze stejné oblasti dnes. Šlo o provoz Richarda Hartmanna mezi Ledvicemi a Chotějovicemi, kde se uhlí těžilo od roku 1869.

Hartmann byl průmyslník ze Saské Kamenice (Chemnitz), kde jeho strojírenská firma vyráběla lokomotivy. Konjunktura, kterou přinesla průmyslová revoluce, mu umožnila investovat do technologických novinek. Jednou z nich byl i zázrak z Ameriky – telefon.

Nejvýnosnější železnice monarchie

Sun, 19 Mar 2017 18:02:46 +0100

Tepličtí rodáci si při cestě vlakem do jiného (podobně velkého nebo i většího) města nemohou nevšimnout, že ve srovnání s ostatními je budova teplického hlavního nádraží mimořádně majestátní. Podobně nápadný je rozdíl v hustotě vlakových tratí v okolí Teplic a ve zbytku země. Není to náhoda – příčinou mimořádného rozvoje železničního podnikání je totiž těžba uhlí.

Dr. Stradal, vážená osobnost, podnikatel a také městský radní, měl na byznys vynikající čich. Pochopil, že ruční těžba uhlí pro lokální trh, která v té době patřila v pánvi pod Krušnými horami k málo významným investicím, má velký potenciál za jediné podmínky: Pokud bude k dispozici železnice, po které by bylo možné uhlím sytit hladový saský trh. Poté, co se monarchie neměla ke stavbě navrhované dráhy, založil Stradal k.k. privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn (ATE) – Ústecko-teplickou dráhu a i přes odpor lázeňské komise stavbu rozjel sám.

Nejuznávanější autor protestsongů

Fri, 10 Mar 2017 21:00:23 +0100

Karel Kryl do Teplic nechtěl, ale co mu zbylo: Jako syn bývalého tiskaře si člověk v roce 1962 nemohl vybírat. Ještě mokré maturitní vysvědčení z keramické školy v Bechyni mu zajistilo umístěnku v podniku SPOJKER (Spojené keramické závody) v Trnovanech. Jeden rok, než byl odveden na povinnou vojenskou službu, tu vyráběl záchodové mísy a umyvadla.

V knižním rozhovoru Půlkacíř z roku 1993 Kryl vzpomíná na samotnou výrobu: „Každej vozejk byl v peci přesně padesát minut, to je stejná délka, jako měly později moje pořady ve Svobodné Evropě. Mně tenhle rytmus vyhovoval. Vždycky jsem měl čtyřicet minut čas, tak jsem si tam postavil modelovací stolek a dělal jsem si panáky. Bavilo mě to..“