Lázeňství on Teplická NEJ…

Největší arabská komunita v severních Čechách

Wed, 08 Nov 2017 10:00:54 +0100

Islamofóbní odnož Parlametních listů, web Eurabia, nepíše o žádném městě tak často jako o Teplicích. Že jsou tepličtí Arabové pro jistou složku společnosti horké téma, dokládá nejen počet článků na serveru, ale především jejich titulky: třeba “Chystá se v Teplicích mešita občanům za zády?” nebo “Arabské Teplice aneb Na invazi jsme připraveni, říká primátor”. Čím si Teplice takovou pozornost české protiislámské fronty zasloužily?

Teplice jsou tímto aspektem mezi srovnatelnými českými městy skutečně mimořádné, vedle Prahy a Brna je tu např. třetí (a zatím poslední) muslimská obec. Největší pozornost mají klienti lázní, především občané Kuvajtu. Jejich dlouhodobě vysoký podíl mezi lázeňskými hosty pramení z kontraktů uzavřených na konci devadesátých let. S odlivem tuzemské klientely se počet Kuvajťanů zvyšoval až do roku 2014, kdy politické vedení Kuvajtu v rámci předvolební kampaně zaplatilo mimořádně vysokému počtu občanů lázeňskou kúru. Přestože s pacientem jezdí celá rodina a počet sezónních návštěvníků převýší trvale usazené Araby, pro město je důležité budovat vztahy zejména se zdejší komunitou.

První sekt francouzského typu

Wed, 01 Nov 2017 10:00:18 +0100

Těžko hádat, zda měl Louis Girardot raději sekt, anebo ženy. Obě vášně se mu často spojovaly a stály v pozadí největších zvratů jeho života. Konečně, sám měl prohlásit, že sekt miluje proto, že „je blízký ženám a ženy jsou pak bližší vám.“

Rodák z Épernay výrobu pravého šampaňského odkoukal jako učeň v Moët & Chandon. Po dokončení školy se mladík rozhodl výrobu šířit po Evropě. Okolnosti druhé světové války ho donutily přestat s nomádským způsobem života a usadit se. Girardot si vybral střední Evropu, mimo jiné také proto, že leží přibližně na stejné rovnoběžce, jako jeho rodné město v kraji Champagne. Na Teplice pravděpodobně sázel jako na lázně, jejímž hostům bude moci své produkty snadno prodat. Dovezl francouzské kvasinky, změnil způsob výroby a s prvními lahvemi si v Šanově otevřel svůj první sklep. Podnikání skončilo znárodněním v roce 1948 a jeho “přeložením” do Starého Plzence, kde působil jako expert.

První profesor geologie

Wed, 15 Mar 2017 20:32:56 +0100

Třináctý únor 1879 je v teplických dějinách černým dnem. Průval spodních vod na dole mezi Lahoští a Duchcovem způsobil pokles hladiny léčivých pramenů a uzavření lázeňských budov. Pověst světoznámých Teplic doslova přes noc utrpěla šrám, řada hostů sbalila kufry a už nikdy nepřijela. Bylo třeba jednat rychle. Mezi experty, které městská rada k záchraně pramenů pozvala, byl také Gustav K. Laube, první profesor mineralogie a geologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. A byl to on, komu se o necelé tři týdny později podařilo termu zachytit.

První československé dada turné

Mon, 13 Mar 2017 19:49:31 +0100

Patrik Ouředník, Europeana – Stručné dějiny 20. věku

Krátce na to, co umělci vymysleli uprostřed velké války dadaismus, zjistili, že je třeba evangelium nového a absolutního umění šířit, podobně, jako to dvě tisícovky let před nimi dělali stoupenci pánaboha. Počátkem roku 1920 se trojice berlínských dadaistů (z nichž dva – Raoul Hausmann a Richard Huelsenbeck – byli přímo spoluautory Tzarova slavného manifestu) vydala evangelizovat do Československa. Jejich turné se poprvé za hranicemi zastavilo v Teplicích.

Největší fotografické impérium Rakouska-Uherska

Mon, 13 Mar 2017 19:44:48 +0100

Carl Pietzner se vypracoval: Od pomocných prací v prvních fotografických ateliérech v Prusku i Rusku se ve svých čtyřiadvaceti letech stal majitelem vytouženého vlastního podniku. Psal se rok 1877 a mladý podnikatel právě přišel do Šanova, kde převzal již existující ateliér.

Prostředí světoznámých lázní, kde se to společenskou smetánkou jen hemžilo, znamenalo pro Pietznera velkou příležitost. Jeho Umělecký ústav pro fotografii, malbu a světlotisk navštěvovali právě bohatí návštěvníci lázní. Výdělky rychle stoupaly, a tak Pietzner postupně založil asi 17 filiálek, ve kterých pracovalo na 300 lidí. Našli byste je v blízkosti Teplic (v Duchcově, Mostu, Ústí, Děčíně, Karlových Varech…), ale i v tehdejších velkoměstech, jakými byly Vídeň, Berlín, Salcburk nebo Brémy.

Nejstarší radonové lázně na světě

Mon, 13 Mar 2017 19:42:25 +0100

Radioaktivita byla na prahu 20. století zkrátka horké téma. Objevil ji v roce 1896 Henri Becquerel, o sedm let později za její objasnění dostala Marie Curie-Skłodowska Nobelovu cenu. Pouhé dva roky na to už Dr. Mache a Dr. Meyer objížděli lázně v dnešním Ústeckém a Karlovarském kraji a měřili, zda náhodou není voda tryskající z hlubin země také radioaktivní. A v Teplicích, jejichž sláva pozvolna pohasínala, radioaktivní voda skutečně byla!

V roce 1905 pak výzkumníci v Měsíčníku pro chemii publikovali odborný článek. Vedení lázní objevu hned využilo: Na místě, kde dnes blízko Kamenných lázní stojí tzv. Koňská kašna, nechalo postavit pavilonek pro inhalaci par radioaktivní vody, tzv. emanatorium (z latinského emanare – vytékat). Šlo o žhavou a jinde dosud nevyzkoušenou novinku, kterou se Teplice posunuly na světovou špičku.

Největší symfonický orchestr v kraji

Mon, 13 Mar 2017 19:27:50 +0100

Na dobrou muziku bylo do 18. století třeba vyrazit do kostela, opery či divadla. Církev a panstvo patřilo k hlavním objednatelům nových kusů. Rozvoj občanských práv, svobodného podnikání a stále sebevědomějších měšťanů vedl na prahu 19. století ke vzniku nové podoby orchestrů.

Po Berlínu nebo Paříži tak logicky první moderní symfonická tělesa vznikala v lázních. Právě tady se setkávala tehdejší smetánka, právě tady bylo třeba stále rozmazlenější hosty na něco nalákat. V Mariánských Lázních zřídili orchestr roku 1821, v Karlových Varech roku 1835 a v Teplicích o pouhé 3 roky později. České orchestry typicky vznikaly mimo lázeňská města o padesát až sto let později.

Nejstarší mimopražská fotografie z exteriéru

Mon, 13 Mar 2017 19:20:46 +0100

Fotografování v polovině 19. století platilo za výkřik moderní techniky: První úspěšné pokusy o trvalé zachycení věrného obrazu (tzv. daguerrotypie) pocházely z roku 1839 a ani novější techniky nepatřily mezi snadné řemeslo. Fotografů proto nebylo mnoho, a ti často vyjížděli za příležitostí nabídnout někomu svou drahou službu. To byl i případ berlínského fotografa Wilhelma Sentecka. Senteck je např. autorem jedné z nejstarších fotografických panoramat pražských Hradčan.

Na jaře 1862 podnikatel vyrazil i do Teplic. Chystaly se oslavy (domnělého) 1100. výročí objevení teplých pramenů, v parku u Císařských lázní vznikla Jubilejní (dnes Kolostůjova) kašna a na promenádách se to hemžilo prominenty, kteří si svůj portrét jistě rádi zaplatí.

První whistleblower

Mon, 13 Mar 2017 19:02:35 +0100

Krátce po pádu Napoleona se Teplice rozvíjejí a bohatnou: Těžba uhlí a sílící průmysl jdou ruku v ruce se stále proslulejšími lázněmi. O majetnou klientelu tu není nouze. Není proto divu, že když se mladý lékař Eduard Meissner (1785-1868) rozmýšlel, kde si po studiích a cestách otevře praxi, zvolil právě severočeské lázně. Meissner tu díky svému patricijskému původu, znalosti jazyků i přičinlivosti brzy platil za schopného doktora a vzdělaného společníka. Čím se ale mimo jiné zapsal do dějin města?

Nejlépe dochovaná poštovní trasa

Sun, 12 Mar 2017 21:54:19 +0100

Dětem odkojeným sociálními sítěmi není moc jasné, jak svět mohl fungovat bez mobilních telefonů a bez sociálních sítí. Kupodivu, lidé spolu komunikovali přinejmenším stejně čile i v 17. nebo 18. století. Médiem byl dopis a prostředníkem pošta. Dvě významné poštovní trasy osvícenské doby vedly do Teplic.

Drážďany počátku 18. století byly jedním velkým staveništěm – saský kurfiřt a polský král August II. Silný chtěl budováním nové katedrály nebo Zwingeru ukázat, že se jeho sídelní město vyrovná třeba Versailles. Do města tím samozřejmě přilákal řadu umělců, filosofů i obchodníků a chtěl jim zajistit dobrou dostupnost. Nejbližším společenským centrem byly v té době rozvíjející se teplické a šanovské lázně.

Nejstarší lázně Česka

Sun, 12 Mar 2017 21:48:06 +0100

V roce 2154 pravděpodobně čeká Tepličany velká oslava. Budou-li se číslovat lázeňské sezóny jako dosud, dojde v ten rok na tisící výročí. Tedy, domnělé výročí. Číslování lázeňské sezóny totiž stojí na stejně vratkých základech, jako objevení zdejších pramenů, umístěné Václavem Hájkem z Libočan do roku 762.

O objevení teplých vod se kronikář zmiňuje v roce 1539, legenda o opařeném prasátku je připsána o téměř sedmdesát let později. Věrohodnost takové povídačky je pochybná, zvláště když archeologické nálezy potvrzují využívání pramenů Kelty již na začátku letopočtu.