19th Century on Teplická NEJ…

Největší producent plochého skla

Sun, 19 Mar 2017 18:44:47 +0100

V druhé polovině 19. století se z Teplic velice rychle stalo významné průmyslové město. Ze stovek velkých fabrik ale v třetím tisíciletí prosperuje jen jediná – sklárna, dnes součást koncernu Asahi Glass Company.

Příběh začal Josephem Maxem Mühligem, který v roce 1890 staví v Řetenicích závod orientovaný na výrobu plochého skla. Továrna nese jméno průmyslníkovy manželky – Mariina huť. Mühligovi se daří, brzy v Hostomicích staví filiálku, Maxovu huť, a na začátku 20. století sklárnu Žofie v Újezdečku. Expanze brzy překročí hranice okresu.

Nejstarší továrna na hasičské stříkačky

Sun, 19 Mar 2017 18:38:27 +0100

Byl to trochu americký sen: Dvaadvacetiletý pražský Němec Reginald Czermack přišel v roce 1868 do Teplic hledat štěstí. Povedlo se: Od prvních požárních stříkaček na ruční pohon, které patrně osobně montoval, se o 11 let později vypracoval k vlastní továrně se stejným zaměřením. Hrdý podnik nesl jméno K.u.k.priv.Feuerspritzen-Pumpen-und Maschinen--Fabrik Reginald Czermack Teplitz in Böhmen (Císařsko-královská privilegovaná továrna na hasicí stříkačky R. Czermack Teplice v Čechách).

Vedle byznysu se Czermack angažoval i v nově vznikajícím hnutí dobrovolných hasičů. Pomáhal po celé monarchii zakládat jednotlivé sbory – a pak je vyzbrojil vlastní produkcí. V roce 1915 předal firmu svým synům, aby se organizaci hasičstva i svým koníčkům mohl věnovat naplno. Částečně proto přesídlil do Vídně, kde patřil mezi vážené prominenty.

Nejznámější secesní porcelánka

Sun, 19 Mar 2017 18:35:24 +0100

Řemeslná dokonalost, moderní secesní design a – jak píše dobový žurnál – „velmi atraktivně působící poprsí žen, která svědčí o rafinovaném vkusu ve svižném pojetí“. To všechno učinilo z trnovanské továrny na vázy, džbány, konvičky a figury Riesner, Stellmacher & Kessel, Amphora dobovou špičku.

Alfred Stellmacher, durynský rodák, přišel do Trnovan z Prahy v šedesátých letech 19. století. V té době šlo o ves o zhruba čtrnácti stovkách obyvatel. Začínající podnikatel dobře vyhmátl poptávku, sehnal schopné řemeslníky a od roku 1893 tak pravidelně sbíral ocenění z mezinárodních soutěží a výstav: Získal nejvyšší cenu v Chicagu, na přelomu století zlatou medaili v Paříži, o rok později též v Petrohradě. Firemní vzorkovny a prodejny v Berlíně, Vídni a Paříži odebíraly na export asi 95 % produkce.

První telefonní linka

Sun, 19 Mar 2017 18:26:10 +0100

Psal se rok 1881 a okres Teplice disponoval největším parním výkonem v celé zemi. Průmyslové srdce monarchie tepalo právě tady; sem plynul kapitál německých, rakouských i anglických bank. Mezi 77 hnědouhelnými doly tehdejšího revíru byste ale našli jen jediný povrchový velkolom, tedy důl rozsahu a způsobu těžby, jaký známe ze stejné oblasti dnes. Šlo o provoz Richarda Hartmanna mezi Ledvicemi a Chotějovicemi, kde se uhlí těžilo od roku 1869.

Hartmann byl průmyslník ze Saské Kamenice (Chemnitz), kde jeho strojírenská firma vyráběla lokomotivy. Konjunktura, kterou přinesla průmyslová revoluce, mu umožnila investovat do technologických novinek. Jednou z nich byl i zázrak z Ameriky – telefon.

První profesor paleobotaniky

Sun, 19 Mar 2017 18:22:29 +0100

Karl Rudolph se uměl narodit: V roce 1881 přišel na svět do rodiny teplického architekta Hermanna Rudolpha. Ten právě dokončoval projekt zdejší nové synagogy a zanedlouho ho čekaly i zakázky na výstavbu nádraží Ústecko-teplické dráhy. Stejně jako další pánové od železnice se podílel jak na správě města, tak na slibně se rozvíjejícím byznysu.

Právě podíl jeho rodiny v hnědouhelných dolech inspiroval mladého Karla k výběru studijní specializace. Gymnázium vystudoval v Teplicích; jako syn z prominentní rodiny pokračoval ve studiu ve Vídni. Právě tam se zaměřil na botaniku a geologii.

Největší instalovaný výkon parních kotlů

Sun, 19 Mar 2017 18:08:02 +0100

Dojem kvetoucí někdy roviny jest co možná nejsmutnější. Všude učadlé komíny uhelen, všude hořící, nesnesitelný puch vyvinující haldy mouru. Nekonečné uhelné vlaky na tratích drah všemi směry krajinou protínajících poučí nás o spoustách uhlí, zde těženého…, napsal v roce 1896 Bedřich Bernau (vlastním jménem Přemysl Bačkora) o Teplicku v desátém svazku Ottova průvodce po Čechách. Nešlo o lacinou antikampaň snažící se odlákat lázeňské hosty. Celou druhou polovinu 19. století se město z lázní rychle měnilo v průmyslové centrum, hodné věku páry. To, čím byl pro Anglii Manchester, byly bez nadsázky pro Rakousko-Uhersko Teplice.

Nejvýnosnější železnice monarchie

Sun, 19 Mar 2017 18:02:46 +0100

Tepličtí rodáci si při cestě vlakem do jiného (podobně velkého nebo i většího) města nemohou nevšimnout, že ve srovnání s ostatními je budova teplického hlavního nádraží mimořádně majestátní. Podobně nápadný je rozdíl v hustotě vlakových tratí v okolí Teplic a ve zbytku země. Není to náhoda – příčinou mimořádného rozvoje železničního podnikání je totiž těžba uhlí.

Dr. Stradal, vážená osobnost, podnikatel a také městský radní, měl na byznys vynikající čich. Pochopil, že ruční těžba uhlí pro lokální trh, která v té době patřila v pánvi pod Krušnými horami k málo významným investicím, má velký potenciál za jediné podmínky: Pokud bude k dispozici železnice, po které by bylo možné uhlím sytit hladový saský trh. Poté, co se monarchie neměla ke stavbě navrhované dráhy, založil Stradal k.k. privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn (ATE) – Ústecko-teplickou dráhu a i přes odpor lázeňské komise stavbu rozjel sám.

První profesionální cyklista

Sun, 19 Mar 2017 17:51:38 +0100

Který cyklista by neznal legendárního Jaroslava Cihláře, nejlepšího poválečného sprintera! Kdo ale zná Emanuela Kudelu, závodnické eso cyklistického sprintu, jezdce na tandemu a samozřejmě teplického rodáka?

Kudela se narodil 26. července 1876. Vyučil se obchodníkem a už v 19 letech se začal věnovat moderní cyklistice, nejprve silniční, pak sálové. Zvlášť úspěšný byl na dvojkole, a to v páru s jezdci Oskarem Peterem, Paulem Mündnerem nebo Woody Hedspathem.

Kudela zemřel na následky zranění 22. září 1920 při závodu na berlínské letní olympiádě. Zapomněli jsme na něj proto, že je místo v Teplicích pohřben v Berlíně? Ne. Zapomněli jsme na něj, protože ho považujeme za Němce.

Nejtěžší výstup Saského Švýcarska

Sun, 19 Mar 2017 17:47:39 +0100

Emanuel Strubich se v Teplicích roku 1887 narodil do špatné doby: Nejlépe by mu asi bylo bez peněz, na skále; nikoli uprostřed průmyslového věku. Emanuel Strubich, jeden z nejlepších horolezců své doby, byl romantikem par excellence.

Strubich ve svém rodném městě strávil dětství, pak se vyučil krejčím a odjel za štěstím do Drážďan. Nešlo mu ale o práci – většinu svého života byl chudý jako kostelní myš. Saská metropole ale leží blízko jím milovaného labského pískovcového kaňonu.

Největší synagoga

Sun, 19 Mar 2017 17:31:00 +0100

V druhé polovině devatenáctého století Židům v Teplicích štěstí přálo: V multikulturním prostředí evropských lázní jim nehrozilo žádné nebezpečí, naopak. Slibně se rozvíjející průmysl potřeboval schopné obchodníky a bankéře – a těmi mnozí Židé dokázali být. V dobách, kdy v Teplicích rostly výstavní budovy jako houby po dešti, tvořili Židé skoro 10 % obyvatelstva. Většina teplických Židů byla nábožensky liberální, zcela integrovaná do tehdejší elity. Z jejich řad pocházeli nejen továrníci, ale také členové zastupitelstva, lékaři i právníci. Vzhledem k tomu, že hovořili také německy, chápali je mnozí jako Němce.

Jediný kraj s kornouty

Sun, 19 Mar 2017 17:27:43 +0100

Novopečení školáci balancující s papírovým kornoutem plným sladkostí, často vyšším, než jsou oni sami – to je obrázek, který můžete v Česku potkat jen na malém území Ústeckého kraje. Proč právě tady?

Historikové dopátrali kořeny takového zvyku až na počátek 19. století, do roku 1810. V několika městech Saska a Durynska se inspirovali původně židovským obyčejem dávat dětem v den prvního studia Tóry sladké pečivo. Měšťácká obdoba ho posunula do podoby báchorky o kornoutovníku, stromu v zahradě pana učitele, který roste spolu s dětmi. Když už je kornout (i budoucí prvňák) dost velký, je čas jít do školy.

Největší župní sokolský slet

Wed, 15 Mar 2017 20:59:34 +0100

Tělocvičné organizace – německý Turnverein („tělocvičný spolek”) a český Sokol – dbaly vedle tělesné zdatnosti i na národní uvědomění svých členů – Češi na české a Němci na německé.

Sokol v Teplicích vznikl roku 1894. O pouhé dva roky později už jeho členové chtěli ve městě mluvícím z více jak 80 % německy uspořádat župní slet. Strhli tím solidní poprask: Poslanec za zdejší okres interpeloval ve věci české akce Říšškou radu, s jedinou výjimkou se ostře proti postavil i všechen místní tisk a starosta Carl Stöhr, lavírující mezi oběma stranami, nakonec musel rezignovat. Sokolský slet byl zakázán a místo něj se konala německými národovci organizovaná jarní slavnost.

Nejsevernější souostroví

Wed, 15 Mar 2017 20:38:15 +0100

Julius von Payer, polárník, geograf, spisovatel a malíř se narodil v Šanově roku 1841. Celý život strávil na cestách, mapoval alpinské vrcholy i dosud nepoznané části Grónska. Hvězdou rakousko-uherské vědy se stal poté, co vyrazil společně s Carlem Weyprechtem hledat severní cestu kolem kontinentu. Dvouletá výprava ho málem stála život, přinesla však objev 191 ostrovů poblíž severního pólu, které hrdý Rakušák Payer pojmenoval Zemí císaře Františka Josefa. Ani tisíce kilometrů od domova ale nezapomněl na své rodné město: Na mapě souostroví dodnes najdete Teplický záliv a Šanovský ostrov.

První profesor geologie

Wed, 15 Mar 2017 20:32:56 +0100

Třináctý únor 1879 je v teplických dějinách černým dnem. Průval spodních vod na dole mezi Lahoští a Duchcovem způsobil pokles hladiny léčivých pramenů a uzavření lázeňských budov. Pověst světoznámých Teplic doslova přes noc utrpěla šrám, řada hostů sbalila kufry a už nikdy nepřijela. Bylo třeba jednat rychle. Mezi experty, které městská rada k záchraně pramenů pozvala, byl také Gustav K. Laube, první profesor mineralogie a geologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. A byl to on, komu se o necelé tři týdny později podařilo termu zachytit.

Největší fotografické impérium Rakouska-Uherska

Mon, 13 Mar 2017 19:44:48 +0100

Carl Pietzner se vypracoval: Od pomocných prací v prvních fotografických ateliérech v Prusku i Rusku se ve svých čtyřiadvaceti letech stal majitelem vytouženého vlastního podniku. Psal se rok 1877 a mladý podnikatel právě přišel do Šanova, kde převzal již existující ateliér.

Prostředí světoznámých lázní, kde se to společenskou smetánkou jen hemžilo, znamenalo pro Pietznera velkou příležitost. Jeho Umělecký ústav pro fotografii, malbu a světlotisk navštěvovali právě bohatí návštěvníci lázní. Výdělky rychle stoupaly, a tak Pietzner postupně založil asi 17 filiálek, ve kterých pracovalo na 300 lidí. Našli byste je v blízkosti Teplic (v Duchcově, Mostu, Ústí, Děčíně, Karlových Varech…), ale i v tehdejších velkoměstech, jakými byly Vídeň, Berlín, Salcburk nebo Brémy.

Nejznámější krajinomalba Čech

Mon, 13 Mar 2017 19:36:12 +0100

Krajina kolem Teplic je krásná… a povznáší srdce, rozplýval se na sklonku svého života německý romantický malíř Caspar David Friedrich v dopise příteli. Ač romantik, na podobně patetická vyjádření byl prý skoupý – tak si lze jeho výroku opravdu cenit. Konečně, věděl, o čem mluví – namaloval všechny významné hory severních Čech; České středohoří ho ale skutečně výrazně přitahovalo. Na jeho pravděpodobně nejznámějším ztvárnění zdejší krajiny najdete Milešovku a Kletečnou. Olejomalba na plátně o rozměrech 71×104 cm visí v Galerii Nových mistrů (v centru Drážďan, tedy jen pár desítek kilometrů od místa, kde vznikala).

Nejzdatnější cestovatel

Mon, 13 Mar 2017 19:32:32 +0100

Němci si na patos potrpí: Když už mají „knížete básníků“, musí jistě být i „kníže vědy“. Tím si vyvolili nejzdatnějšího cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta. Svobodný pán von Humboldt jím zaslouženě byl.

Humboldt se narodil roku 1769, na vrcholu osvícenství, a zůstal jeho idejím věrný až do smrti. Věřil v sílu rozumu a nutnost poznání. Od studentských let neúnavně experimentoval, cestoval, sbíral a psal. Zápisky z jeho cest se po léta řadily mezi nejžádanější knihy. Procestoval Jižní Ameriku, objevil řadu nových druhů (tučňáka Humboldtova), zmapoval obrovská území. Rozvinul tradiční vědy i nové disciplíny, jakými v té době byla třeba chemie, klimatologie nebo vulkanologie. Výčet zásluh titána vědy by byl neúnosně dlouhý.

Největší symfonický orchestr v kraji

Mon, 13 Mar 2017 19:27:50 +0100

Na dobrou muziku bylo do 18. století třeba vyrazit do kostela, opery či divadla. Církev a panstvo patřilo k hlavním objednatelům nových kusů. Rozvoj občanských práv, svobodného podnikání a stále sebevědomějších měšťanů vedl na prahu 19. století ke vzniku nové podoby orchestrů.

Po Berlínu nebo Paříži tak logicky první moderní symfonická tělesa vznikala v lázních. Právě tady se setkávala tehdejší smetánka, právě tady bylo třeba stále rozmazlenější hosty na něco nalákat. V Mariánských Lázních zřídili orchestr roku 1821, v Karlových Varech roku 1835 a v Teplicích o pouhé 3 roky později. České orchestry typicky vznikaly mimo lázeňská města o padesát až sto let později.

Nejstarší mimopražská fotografie z exteriéru

Mon, 13 Mar 2017 19:20:46 +0100

Fotografování v polovině 19. století platilo za výkřik moderní techniky: První úspěšné pokusy o trvalé zachycení věrného obrazu (tzv. daguerrotypie) pocházely z roku 1839 a ani novější techniky nepatřily mezi snadné řemeslo. Fotografů proto nebylo mnoho, a ti často vyjížděli za příležitostí nabídnout někomu svou drahou službu. To byl i případ berlínského fotografa Wilhelma Sentecka. Senteck je např. autorem jedné z nejstarších fotografických panoramat pražských Hradčan.

Na jaře 1862 podnikatel vyrazil i do Teplic. Chystaly se oslavy (domnělého) 1100. výročí objevení teplých pramenů, v parku u Císařských lázní vznikla Jubilejní (dnes Kolostůjova) kašna a na promenádách se to hemžilo prominenty, kteří si svůj portrét jistě rádi zaplatí.

První whistleblower

Mon, 13 Mar 2017 19:02:35 +0100

Krátce po pádu Napoleona se Teplice rozvíjejí a bohatnou: Těžba uhlí a sílící průmysl jdou ruku v ruce se stále proslulejšími lázněmi. O majetnou klientelu tu není nouze. Není proto divu, že když se mladý lékař Eduard Meissner (1785-1868) rozmýšlel, kde si po studiích a cestách otevře praxi, zvolil právě severočeské lázně. Meissner tu díky svému patricijskému původu, znalosti jazyků i přičinlivosti brzy platil za schopného doktora a vzdělaného společníka. Čím se ale mimo jiné zapsal do dějin města?

Nejkonfliktnější procházka

Sun, 12 Mar 2017 22:02:57 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích jedno z mnoha milostných vzplanutí i neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry. Ludwig van Beethoven si přijel do lázní léčit svou hluchotu, ale víc než zdraví ho trápila jeho „neznámá milenka“, dlící jen o kus dál v Karlových Varech. Přestože si tihle dva neměli moc co říct (anebo právě proto?), vzešla z jejich prvního setkání nejkonfliktnější procházka, kterou Teplice zažily. Anebo přesněji: Vzešla z něho legenda o konfliktu a povahách obou dvou velikánů.

Nejerotičtější okamžik života J.W. Goetha

Sun, 12 Mar 2017 21:58:34 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích první setkání s Beethovenem, neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry i nejerotičtější okamžik svého života. Jemu bylo šedesát, jí dvacet pět, znal ji od dětských let a jmenovala se Bettina von Arnim. Ten dechberoucí okamžik líčí v románu Nesmrtelnost Milan Kundera:

V roce 1810, během těch tří dnů, kdy se ocitli náhodou oba dva v Teplicích, přiznala se mu, že se brzy vdá za básníka Achima Arnima. Řekla mu to pravděpodobně v jistých rozpacích, protože si nebyla jista, zda Goethe nebude považovat její sňatek za zradu na lásce, kterou mu vášnivě vyznávala. Nebyla dostatečným znalcem mužů, aby mohla předvídat, jakou tichou radost mu tím způsobí.

Nejlepší hudební interpret roku 1928

Fri, 10 Mar 2017 20:51:44 +0100

Stradalovi v Teplicích v druhé polovině 19. století platili za jednu z nejváženějších rodin. Franz Stradal byl advokátem, dlouholetým radním (krátce dokonce starostou), poslancem a od roku 1858 i majitelem Ústecko-teplické dráhy, rychle se rozvíjejícího podniku bohatnoucího na těžbě uhlí.

Právě v době rozvoje železničního podnikání se Stradalovi 17. 5. 1860 narodil třetí potomek. Jméno August (z latinského augustus – vznešený) do jisté míry předznamenalo i vzdělání, které synovi rodina poskytla. Na vídeňské konzervatoři se učil u varhanního mistra Antona Brücknera a ve Výmaru u Ference Liszta, se kterým cestoval po Evropě.

Nejstarší plně dochované beuronské umění

Fri, 10 Mar 2017 20:46:12 +0100

Budovy kláštera na rušné Alejní ulici si dnes málokdo všimne: Je zastíněna majetstátnějším gymnáziem na protější straně. Přesto si konvent – a zejména pak jeho kaple – pozornost zaslouží. Díky bombardování Prahy na konci druhé světové války je výmalba interiéru nejstarší plně dochovanou památkou tzv. beuronského umění.

Na zelené louce, kousek za nedávno zbořenými městskými hradbami, vznikl klášter sester boromejek roku 1865. Fungoval jako penzionát pro dívky z lepších rodin.

Nejkulturnější primátor

Thu, 09 Mar 2017 19:56:29 +0100

V Teplicích to svého času opravdu žilo. Věhlas lázní lákal pestrou paletu hostů, kterou každoročně zdobily korunované hlavy a povznášeli významní umělci. Teplice zjevně měly co nabídnout, ale svou pověst „salonu Evropy“ si musely vydobýt a s maximální péčí udržovat. Jestliže lázeňské město mělo být jedním z center evropského společenského a kulturního dění, bylo nutné mít v jeho čele osobnost, která bude náležitě reprezentovat jeho niveau. Starostou tedy nemohl být pouze schopný úředník; ta funkce vyžadovala schopnost komunikovat s intelektuální elitou své doby a vlastně ji také tvořit.

První Schlaraffie v Sudetech

Thu, 09 Mar 2017 19:46:43 +0100

Když začne být svět příliš složitý, je třeba najít ostrůvek dobré nálady, místo, kam mají starosti všedního dne zapovězený přístup. Podob může mít takový ostrůvek mnoho – třeba podobu spolku, který si na svých pravidelných schůzkách dělá legraci z vlastní kulturní tradice, pevných společenských pravidel i sebe sama. Právě to je Schlaraffie a Sassové, její členové. Spolek vznikl roku 1859 v Praze a Teplice pro jeho členy dodnes platí za téměř posvátné místo. Na Teplicku se totiž narodil (a také byl pohřben) Edmund Eichler, nejvyšší Sass a autor všeschlaraffských zákonů.