První Schlaraffie v Sudetech

Když začne být svět příliš složitý, je třeba najít ostrůvek dobré nálady, místo, kam mají starosti všedního dne zapovězený přístup. Podob může mít takový ostrůvek mnoho – třeba podobu spolku, který si na svých pravidelných schůzkách dělá legraci z vlastní kulturní tradice, pevných společenských pravidel i sebe sama. Právě to je Schlaraffie a Sassové, její členové. Spolek vznikl roku 1859 v Praze a Teplice pro jeho členy dodnes platí za téměř posvátné místo. Na Teplicku se totiž narodil (a také byl pohřben) Edmund Eichler, nejvyšší Sass a autor všeschlaraffských zákonů.

Teplická buňka Schlaraffie byla založena roku 1880 jako čtrnáctá v pořadí a jako vůbec první v Sudetech. Její činnost byla zcela typická: Sassové se pravidelně scházeli k vykonání složitých (ovšem legračních) rituálů parodujících středověké tradice, nosili šaškovské čepice, přednášeli své básně a balady. Mluvilo se zásadně německy; některé výrazy byste ale ve slovníku nenašli – třeba „lulu“, společný pozdrav a výraz uznání. Zakázána byla politická, náboženská nebo nacionální témata – Schlaraffie přeci byla ostrovem dobré nálady, kam půtky nepatří.

V průběhu 155 let existence Schlaraffie vzniklo 423 spolků, z toho 7 na území dnešního Ústeckého kraje. Dodnes jich vydrželo jen 261 – hlavně v Evropě a Americe. Domovina všech Sassů, tedy české země a Německo, dnes žádnou baštou Schlaraffie není: Na začátku druhé světové války spolky zrušili nacisté s argumentem, že jde o zakuklené zednáře. V Teplicích a Ústí ale v posledních letech vzniká iniciativa, která by tradici chtěla obnovit.

• O Schlarafii se detailně dočtete na wikipedii.
• Edmund Eichler má genealogický záznam na FamilySearch.