Všechna NEJ… on Teplická NEJ…

Kupte si rozšířené vydání knihy!

Tue, 02 Jan 2018 14:57:31 +0100

Nejmladší poslanec Česka

Fri, 24 Nov 2017 10:00:10 +0100

Kdejaký guru sociálních sítí musí při pohledu na profily Dominika Feriho blednout závistí: téměř 100 000 sledujících na Facebooku (srovnatelné třeba s kapelou Kabát), další desetitisíce na Twitteru a Instagramu. Tepličan Feri je nepřehlédnutelný. Nejde přitom o čistě internetový fenomén, Feri ve volbách do poslanecké sněmovny na podzim 2017 dokázal svou popularitu přetavit v reálnou voličskou podporu, získal více než 15 000 preferenčních hlasů a vyhoupl se z posledního místa kandidátky mezi tři zvolené pražské poslance TOP 09.

Největší ložisko lithia

Wed, 22 Nov 2017 13:47:14 +0100

Titulky novinových i televizních reportáží vzbuzují dojem, že Teplicko čeká nová zlatá horečka. Lithium, obsažené v minerálu zvaném cinvaldit, se dnes obchoduje za horentní sumy a jeho cena stále stoupá. Rudy kovu nezbytného pro výrobu baterií do mobilů, notebooků, elektroaut, ale také sklovarných desek, leží na hřebeni hor nad Teplicemi 571,5 milionu tun.

Očekávání posiluje záměr trendy automobily Tesla postavit v Evropě na lithiové baterie i na samotná auta obří továrnu. Zástupci Ústí nad Labem šíří po internetu i do médií obrázky takové fabriky na úžínském brownfieldu.

Poslední dílo Jana Koblasy

Mon, 20 Nov 2017 10:00:14 +0100

Jan Koblasa je kultovní postava českého abstraktního umění. Od počátku 60. let 20. století patří mezi nejvýraznější tvůrce, vedle sochařství se věnuje také literatuře, scénografii (např. k Vláčilově Markétě Lazarové), hudbě a operním či baletním libretům, malbě i grafice. S Teplicemi ho pojí hned tři vazby: Táborský rodák poprvé do severočeských lázní přijel krátce po konci války jako dvanáctiletý chlapec a prožil tu osm let. Zajímal se o hudbu, ještě v Teplicích se začal věnovat i sochařství. Druhou vazbou je Koblasova výstava v teplickém muzeu v roce 1963, na které vystavoval společně s Mikulášem Medkem. Ta je z mnoha stran vnímána jako přelomová. Třetí spojitost přišla v závěru umělcova života, v letech 2015 až 2017. Myšlenka na pomník zdejšího nejslavnějšího rodáka, polárníka Julia Payera, vznikla mezi organizátory připomenutí jubilea výročí jeho smrti v roce 2015. V lednu píše autor tohoto textu mail prof. Koblasovi do Hamburku s otázkou, zda by se zpracování pomníku ujal. Koblasa odpovídá: „Těší a ctí mě, že tepličtí si na mne vzpomněli ve věci pomníku Julia Payera. Jistě bych se rád jeho osobností zabýval a pokusil se navrhnout pomník – už to, co o něm píšete, je zajímavé, a jistě by bylo možné najít řešení. (…) Do Teplic jsem přijel z Tábora s rodiči hned v červnu 1945 – otec byl povolán do operního a symfonického orchestru kapelníkem Bartlem – a tak jsem zažil Teplice válkou nedotčené, jako úhledné město, ještě se starými částmi, s ulicemi Dlouhou, Zelenou, Alejní, s gethem i s výstavným Šanovem – a zažil jsem i k svému smutku počátek devastace.” Jan Koblasa zemřel krátce před svými 85. narozeninami 3. října 2017. Payerova busta byla dokončena krátce před tím. Odhalit se má v blízké době.

Nejvyšší Mozartova socha

Wed, 15 Nov 2017 10:00:18 +0100

Je Mozart největším skladatelem všech dob? Otázku hodnou kavárenské debaty můžeme uzavřít tvrzením, že rakouský génius rozhodně velký skladatel byl a zasloužil by si proto i velkou sochu. Souhrou různých okolností se stalo, že ta nejvyšší stojí v Teplicích.

Bizarní je, že na rozdíl od řady dalších skladatelů (namátkou třeba Beethoven, Wagner, Liszt, Chopin ad.) Mozart teplické lázně nikdy nenavštívil a vlastně s nimi ani neměl nic společného. Mozart často navštěvoval Prahu (kde byl hostem operního podnikatele Duška); motivaci jezdit do Teplic, kde na konci 18. století nebylo žádné veřejné, natož velké divadlo, ale neměl. Kde se tu tedy jeho socha vzala?

Největší arabská komunita v severních Čechách

Wed, 08 Nov 2017 10:00:54 +0100

Islamofóbní odnož Parlametních listů, web Eurabia, nepíše o žádném městě tak často jako o Teplicích. Že jsou tepličtí Arabové pro jistou složku společnosti horké téma, dokládá nejen počet článků na serveru, ale především jejich titulky: třeba “Chystá se v Teplicích mešita občanům za zády?” nebo “Arabské Teplice aneb Na invazi jsme připraveni, říká primátor”. Čím si Teplice takovou pozornost české protiislámské fronty zasloužily?

Teplice jsou tímto aspektem mezi srovnatelnými českými městy skutečně mimořádné, vedle Prahy a Brna je tu např. třetí (a zatím poslední) muslimská obec. Největší pozornost mají klienti lázní, především občané Kuvajtu. Jejich dlouhodobě vysoký podíl mezi lázeňskými hosty pramení z kontraktů uzavřených na konci devadesátých let. S odlivem tuzemské klientely se počet Kuvajťanů zvyšoval až do roku 2014, kdy politické vedení Kuvajtu v rámci předvolební kampaně zaplatilo mimořádně vysokému počtu občanů lázeňskou kúru. Přestože s pacientem jezdí celá rodina a počet sezónních návštěvníků převýší trvale usazené Araby, pro město je důležité budovat vztahy zejména se zdejší komunitou.

První sekt francouzského typu

Wed, 01 Nov 2017 10:00:18 +0100

Těžko hádat, zda měl Louis Girardot raději sekt, anebo ženy. Obě vášně se mu často spojovaly a stály v pozadí největších zvratů jeho života. Konečně, sám měl prohlásit, že sekt miluje proto, že „je blízký ženám a ženy jsou pak bližší vám.“

Rodák z Épernay výrobu pravého šampaňského odkoukal jako učeň v Moët & Chandon. Po dokončení školy se mladík rozhodl výrobu šířit po Evropě. Okolnosti druhé světové války ho donutily přestat s nomádským způsobem života a usadit se. Girardot si vybral střední Evropu, mimo jiné také proto, že leží přibližně na stejné rovnoběžce, jako jeho rodné město v kraji Champagne. Na Teplice pravděpodobně sázel jako na lázně, jejímž hostům bude moci své produkty snadno prodat. Dovezl francouzské kvasinky, změnil způsob výroby a s prvními lahvemi si v Šanově otevřel svůj první sklep. Podnikání skončilo znárodněním v roce 1948 a jeho “přeložením” do Starého Plzence, kde působil jako expert.

Nejbohatší Čech

Wed, 25 Oct 2017 09:00:54 +0100

Petr Kellner dlouhodobě zaujímá na žebříčcích nejbohatších lidí planety 70. až 100. místo. Ve společnosti Billa Gatese nebo Warrena Buffata působí se svými více než 200 miliardami korun jako nuzák, v Česku je suverénně nejmajetnější. Cesta k jeho bohatství začala v Teplicích.

Kellner po studiích zamířil do státního podniku Strojimport, kde pracoval jako referent. Klíčové pro něj patrně bylo setkání s Milanem Vinklerem, manažerem z dubské sklárny, patřící pod Sklo Union. Přes něj se pravděpodobně seznámil s generálním ředitelem Štěpánem Popovičem.

Nejoblíbenější skupina Česka

Sun, 26 Mar 2017 12:07:01 +0100

Žádná jiná kapela nezískala v lidovém hlasování Českého slavíka devětkrát. Kabáti, kteří se dali dohromady na konci chřadnoucího socialismu, v textech Milana Špalka dokážou zachytit ducha porevoluční éry. Ať už to byla alegorie mafiánského kapitalismu raných devadesátých let (Colorado), text o práci na šachtě (Dole v dole) nebo o chobotnici politiky a byznysu (Banditi di Praga), Kabáti ve zkratce vystihli to, o čem si většina národa povídala u piva.

Nejen témata, ale i rocková drsnost vychází z toho, v čem pětice členů kapely vyrůstala, tedy z Teplic pozdní normalizace. Ty byly tehdy vyhlášené punkovou, metalovou a hardrockovou (samozřejmě neoficiální) scénou. Pocit zmaru v kdysi slavných lázních, které ale celé dětství a dospívání Kabátů halil stále častější smog, se do mladých hluboce zarýval. Pod taktovkou energetických plánovačů vyhazovali pyrotechnici celé čtvrti nebo i města v okolí do vzduchu; není proto divu, že bylo třeba jistého ventilu. Tím byly i písně, zpočátku postavené hlavně na vulgaritách.

Největší producent plochého skla

Sun, 19 Mar 2017 18:44:47 +0100

V druhé polovině 19. století se z Teplic velice rychle stalo významné průmyslové město. Ze stovek velkých fabrik ale v třetím tisíciletí prosperuje jen jediná – sklárna, dnes součást koncernu Asahi Glass Company.

Příběh začal Josephem Maxem Mühligem, který v roce 1890 staví v Řetenicích závod orientovaný na výrobu plochého skla. Továrna nese jméno průmyslníkovy manželky – Mariina huť. Mühligovi se daří, brzy v Hostomicích staví filiálku, Maxovu huť, a na začátku 20. století sklárnu Žofie v Újezdečku. Expanze brzy překročí hranice okresu.

Nejstarší továrna na hasičské stříkačky

Sun, 19 Mar 2017 18:38:27 +0100

Byl to trochu americký sen: Dvaadvacetiletý pražský Němec Reginald Czermack přišel v roce 1868 do Teplic hledat štěstí. Povedlo se: Od prvních požárních stříkaček na ruční pohon, které patrně osobně montoval, se o 11 let později vypracoval k vlastní továrně se stejným zaměřením. Hrdý podnik nesl jméno K.u.k.priv.Feuerspritzen-Pumpen-und Maschinen--Fabrik Reginald Czermack Teplitz in Böhmen (Císařsko-královská privilegovaná továrna na hasicí stříkačky R. Czermack Teplice v Čechách).

Vedle byznysu se Czermack angažoval i v nově vznikajícím hnutí dobrovolných hasičů. Pomáhal po celé monarchii zakládat jednotlivé sbory – a pak je vyzbrojil vlastní produkcí. V roce 1915 předal firmu svým synům, aby se organizaci hasičstva i svým koníčkům mohl věnovat naplno. Částečně proto přesídlil do Vídně, kde patřil mezi vážené prominenty.

Nejznámější secesní porcelánka

Sun, 19 Mar 2017 18:35:24 +0100

Řemeslná dokonalost, moderní secesní design a – jak píše dobový žurnál – „velmi atraktivně působící poprsí žen, která svědčí o rafinovaném vkusu ve svižném pojetí“. To všechno učinilo z trnovanské továrny na vázy, džbány, konvičky a figury Riesner, Stellmacher & Kessel, Amphora dobovou špičku.

Alfred Stellmacher, durynský rodák, přišel do Trnovan z Prahy v šedesátých letech 19. století. V té době šlo o ves o zhruba čtrnácti stovkách obyvatel. Začínající podnikatel dobře vyhmátl poptávku, sehnal schopné řemeslníky a od roku 1893 tak pravidelně sbíral ocenění z mezinárodních soutěží a výstav: Získal nejvyšší cenu v Chicagu, na přelomu století zlatou medaili v Paříži, o rok později též v Petrohradě. Firemní vzorkovny a prodejny v Berlíně, Vídni a Paříži odebíraly na export asi 95 % produkce.

Nejstarší tramvajová síť

Sun, 19 Mar 2017 18:32:11 +0100

Je to švanda a nestojí mnoho! napsal 27. června 1895 Teplicko-šanovský oznamovatel (Teplitz-Schonauer Anzeiger) o právě zprovozněné dráze v dnešní ulici 28. října. Slogan vábil dokonale: Počet zákazníků dopravního podniku rostl lineárně189 až do roku 1959, kdy byly teplické tramvaje zrušeny.

Městská hromadná doprava patřila na konci 19. století jen do velkých měst: V Brně, Ostravě a Košicích jezdily parní tramvaje, v Praze fungovala koněspřežka. V Teplicích se za hojné podpory knížete Clary-Aldringena nebáli pustit do první elektrické dráhy Českého království (pokud pomineme spíše reklamní provoz Františka Křižíka na Letné). Motivací pro investory jistě byly i zisky z potenciální nákladní přepravy; ta se však nikdy v zamýšlené podobě nerealizovala.

Nejvlivnější důlní katastrofa

Sun, 19 Mar 2017 18:29:15 +0100

Budeme-li pátrat po tom, proč je pánevní oblast tradičně nejrudější oblastí Česka, příčinu je třeba hledat ještě před druhou světovou válkou. Těžba uhlí totiž ještě v době první republiky platila za ukázkový příklad bezohledného kapitalismu, proti kterému se jinde odbory bouřily už sto let před tím. Zájmy investorů (tedy těžit co nejvíce za co nejnižší náklady) vedly k omezování bezpečnostních a zdravotních potřeb personálu. Už v roce 1879 přinesl průval na dole Döllinger kvůli nezodpovědnému přístupu majitele smrt 23 lidem. Dva z nich pracovali na nedalekém dole Nelson, kam voda též protekla.

První telefonní linka

Sun, 19 Mar 2017 18:26:10 +0100

Psal se rok 1881 a okres Teplice disponoval největším parním výkonem v celé zemi. Průmyslové srdce monarchie tepalo právě tady; sem plynul kapitál německých, rakouských i anglických bank. Mezi 77 hnědouhelnými doly tehdejšího revíru byste ale našli jen jediný povrchový velkolom, tedy důl rozsahu a způsobu těžby, jaký známe ze stejné oblasti dnes. Šlo o provoz Richarda Hartmanna mezi Ledvicemi a Chotějovicemi, kde se uhlí těžilo od roku 1869.

Hartmann byl průmyslník ze Saské Kamenice (Chemnitz), kde jeho strojírenská firma vyráběla lokomotivy. Konjunktura, kterou přinesla průmyslová revoluce, mu umožnila investovat do technologických novinek. Jednou z nich byl i zázrak z Ameriky – telefon.

První profesor paleobotaniky

Sun, 19 Mar 2017 18:22:29 +0100

Karl Rudolph se uměl narodit: V roce 1881 přišel na svět do rodiny teplického architekta Hermanna Rudolpha. Ten právě dokončoval projekt zdejší nové synagogy a zanedlouho ho čekaly i zakázky na výstavbu nádraží Ústecko-teplické dráhy. Stejně jako další pánové od železnice se podílel jak na správě města, tak na slibně se rozvíjejícím byznysu.

Právě podíl jeho rodiny v hnědouhelných dolech inspiroval mladého Karla k výběru studijní specializace. Gymnázium vystudoval v Teplicích; jako syn z prominentní rodiny pokračoval ve studiu ve Vídni. Právě tam se zaměřil na botaniku a geologii.

Největší keltský poklad

Sun, 19 Mar 2017 18:16:22 +0100

Těžba uhlí a lázeňství moc nejdou dohromady. V první polovině 19. století měly zdejší léčebné koupele světový věhlas a město se honosilo přízviskem Salon Evropy. V roce 1879 to všechno rychle skončilo – průval na dole Döllinger u Lahoště způsobil pokles hladiny spodních vod a lázeňské prameny se ztratily v hlubinách.

Atmosféru podobnou krachu na newyorské burze zachraňoval navrtáním termy geolog Gustav Laube. Dočasná ztráta teplických pramenů a důlní neštěstí však v důsledku přinesly i jedno archeologické NEJ. Při úpravách vývěru Obřího pramene (nedaleko Döllingeru) tři roky po katastrofě byl totiž objeven dosud největší keltský poklad obsahující více než šestnáct stovek bronzových šperků. Keltové je pravděpodobně obětovali přírodním silám jako vděk za termální vodu.

Největší instalovaný výkon parních kotlů

Sun, 19 Mar 2017 18:08:02 +0100

Dojem kvetoucí někdy roviny jest co možná nejsmutnější. Všude učadlé komíny uhelen, všude hořící, nesnesitelný puch vyvinující haldy mouru. Nekonečné uhelné vlaky na tratích drah všemi směry krajinou protínajících poučí nás o spoustách uhlí, zde těženého…, napsal v roce 1896 Bedřich Bernau (vlastním jménem Přemysl Bačkora) o Teplicku v desátém svazku Ottova průvodce po Čechách. Nešlo o lacinou antikampaň snažící se odlákat lázeňské hosty. Celou druhou polovinu 19. století se město z lázní rychle měnilo v průmyslové centrum, hodné věku páry. To, čím byl pro Anglii Manchester, byly bez nadsázky pro Rakousko-Uhersko Teplice.

Nejvýnosnější železnice monarchie

Sun, 19 Mar 2017 18:02:46 +0100

Tepličtí rodáci si při cestě vlakem do jiného (podobně velkého nebo i většího) města nemohou nevšimnout, že ve srovnání s ostatními je budova teplického hlavního nádraží mimořádně majestátní. Podobně nápadný je rozdíl v hustotě vlakových tratí v okolí Teplic a ve zbytku země. Není to náhoda – příčinou mimořádného rozvoje železničního podnikání je totiž těžba uhlí.

Dr. Stradal, vážená osobnost, podnikatel a také městský radní, měl na byznys vynikající čich. Pochopil, že ruční těžba uhlí pro lokální trh, která v té době patřila v pánvi pod Krušnými horami k málo významným investicím, má velký potenciál za jediné podmínky: Pokud bude k dispozici železnice, po které by bylo možné uhlím sytit hladový saský trh. Poté, co se monarchie neměla ke stavbě navrhované dráhy, založil Stradal k.k. privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn (ATE) – Ústecko-teplickou dráhu a i přes odpor lázeňské komise stavbu rozjel sám.

Nejobydlenější hory na světě

Sun, 19 Mar 2017 17:59:40 +0100

Hornictví si v souvislosti s Teplickem i širším regionem spojujeme především díky uhlí. Důležité ale bylo i dolování mnohem starší, těžba stříbra, později též rud cínu nebo wolframu. Krušné hory nezískaly jméno kvůli krušnému životu, ale podle krušování, tedy podle těžby (ve starší literatuře se píše též o Rudohoří, německy jsou hory dodnes Erzgebirge, Rudné pohoří) a nedali jim ho Češi, ale Němci. Germánské osídlení pohraničí pochází ze středověku – Češi žili v nížinách podél řek, s horami ani těžbou kovů neměli zkušenosti, a tak bylo přirozené, že panovnické rody zvaly na specializovanou práci odborníky.

Nejlepší evropský fotbalista

Sun, 19 Mar 2017 17:56:38 +0100

Jen dva Češi byli vyznamenáni Zlatým míčem, oceněním pro nejlepšího evropského fotbalistu: Josef Masopust v roce 1962 a Pavel Nedvěd o 43 let později. Právě Josef Masopust má k Teplicím velmi blízko: Nejenže tady začínal svou profesionální dráhu, ale také tu našel svou manželku.

Masopust přišel do Teplic v devatenácti letech. Tehdejší trenér zdejšího prvoligového klubu Rudolf Vytlačil Josefa zařadil do týmu jako mládežnický talent. V teplickém dresu dal během dvou sezón (ve kterých sehrál 54 zápasů) deset gólů. Odchod do pražské Dukly v roce 1952 ovšem Masopustovo pouto k severočeským lázním nepřeťal. Josef se tu totiž seznámil se svou ženou Věrou, jejíž otec byl trnovanským řezníkem. Manželé Masopustovi město ještě nedávno navštěvovali, žili tu jejich příbuzní. Josef byl patronem teplické fotbalové přípravky Junior Teplice. Nepřekvapí proto, že právě Masopust (spolu s Pavlem Verbířem) byl jako první uveden do Síně slávy FK Teplice.

První zaoceánský fotbalový zájezd

Sun, 19 Mar 2017 17:53:50 +0100

Došlo k tomu vlastně shodou náhod: V roce 1922 byli na jihoamerické turné pozvání vídeňští amatérští fotbalisté. Protože jim to ale pro jejich neprofesionální status domovská asociace nedovolila, odcestoval za Atlantik mančaft Teplitzer FK, prvoligový klub existující v letech 1903 až 1939. První zaoceánský fotbalový zájezd mužstva z českých zemí je spojen s kořeny fotbalu v lázeňském městě.

Klub hrál na pozdějším stadionu „U Drožďárny”, tedy v místě parkoviště dnešního hypermarketu Albert na Dubské ulici. Ten byl po sedm let (1929 až 1936) svědkem zápasů první ligy. Teplickým se nejlépe dařilo roku 1934, kdy v nejvyšší československé soutěži obsadili 4. místo a kvalifikovali se na tehdy populární Středoevropský pohár160. V soutěži, která je pokládána za předchůdce Ligy mistrů, vypadl náš klub v základním kole. Tepličtí mj. prohráli s Juventusem 4:2161.

První profesionální cyklista

Sun, 19 Mar 2017 17:51:38 +0100

Který cyklista by neznal legendárního Jaroslava Cihláře, nejlepšího poválečného sprintera! Kdo ale zná Emanuela Kudelu, závodnické eso cyklistického sprintu, jezdce na tandemu a samozřejmě teplického rodáka?

Kudela se narodil 26. července 1876. Vyučil se obchodníkem a už v 19 letech se začal věnovat moderní cyklistice, nejprve silniční, pak sálové. Zvlášť úspěšný byl na dvojkole, a to v páru s jezdci Oskarem Peterem, Paulem Mündnerem nebo Woody Hedspathem.

Kudela zemřel na následky zranění 22. září 1920 při závodu na berlínské letní olympiádě. Zapomněli jsme na něj proto, že je místo v Teplicích pohřben v Berlíně? Ne. Zapomněli jsme na něj, protože ho považujeme za Němce.

Nejtěžší výstup Saského Švýcarska

Sun, 19 Mar 2017 17:47:39 +0100

Emanuel Strubich se v Teplicích roku 1887 narodil do špatné doby: Nejlépe by mu asi bylo bez peněz, na skále; nikoli uprostřed průmyslového věku. Emanuel Strubich, jeden z nejlepších horolezců své doby, byl romantikem par excellence.

Strubich ve svém rodném městě strávil dětství, pak se vyučil krejčím a odjel za štěstím do Drážďan. Nešlo mu ale o práci – většinu svého života byl chudý jako kostelní myš. Saská metropole ale leží blízko jím milovaného labského pískovcového kaňonu.

Nejstarší salesián v Česku

Sun, 19 Mar 2017 17:37:03 +0100

Zkuste se některého z Tepličanů zeptat na klášter – je tu nějaký? Tak určitě – ten románský, založený královnou Juditou, pak bývalý penzionát sester boromejek v Alejní ulici. A ještě jeden, moderní, stále živý – ačkoli jeho obyvatelé by se jistě slovu „klášter“ bránili. Na římskokatolické faře na Zámeckém náměstí žije osm členů salesiánů Dona Boska, moderního řádu, který pečuje o zanedbanou mládež a v nejlepším slova smyslu dělá sociální práci.

Největší internační tábor pro řeholníky

Sun, 19 Mar 2017 17:34:56 +0100

Oddanost Bohu namísto věrnosti Straně byla komunistům vždy trnem v oku. Není divu, že nové vedení státu namířilo jednu z prvních akcí právě proti nejhouževnatějším a nejorganizovanějším církevním strukturám, totiž proti řeholním řádům katolické církve.

Předsednictvo KSČ na prahu roku 1950 rozhodlo o tzv. „Akci K“. Její předehrou byl monstrproces s představiteli některých řádů se vším, co k justičnímu divadlu patří. Když pak v polovině dubna téhož roku vtrhla tajná policie do 125 klášterů, často svůj krok zdůvodňovala jako „ochranu před hněvem pracujícího lidu.“ Hněv byl ale důsledkem připraveného tyátru.

Největší synagoga

Sun, 19 Mar 2017 17:31:00 +0100

V druhé polovině devatenáctého století Židům v Teplicích štěstí přálo: V multikulturním prostředí evropských lázní jim nehrozilo žádné nebezpečí, naopak. Slibně se rozvíjející průmysl potřeboval schopné obchodníky a bankéře – a těmi mnozí Židé dokázali být. V dobách, kdy v Teplicích rostly výstavní budovy jako houby po dešti, tvořili Židé skoro 10 % obyvatelstva. Většina teplických Židů byla nábožensky liberální, zcela integrovaná do tehdejší elity. Z jejich řad pocházeli nejen továrníci, ale také členové zastupitelstva, lékaři i právníci. Vzhledem k tomu, že hovořili také německy, chápali je mnozí jako Němce.

Jediný kraj s kornouty

Sun, 19 Mar 2017 17:27:43 +0100

Novopečení školáci balancující s papírovým kornoutem plným sladkostí, často vyšším, než jsou oni sami – to je obrázek, který můžete v Česku potkat jen na malém území Ústeckého kraje. Proč právě tady?

Historikové dopátrali kořeny takového zvyku až na počátek 19. století, do roku 1810. V několika městech Saska a Durynska se inspirovali původně židovským obyčejem dávat dětem v den prvního studia Tóry sladké pečivo. Měšťácká obdoba ho posunula do podoby báchorky o kornoutovníku, stromu v zahradě pana učitele, který roste spolu s dětmi. Když už je kornout (i budoucí prvňák) dost velký, je čas jít do školy.

Nejslavnější impresário

Sun, 19 Mar 2017 17:24:47 +0100

Rudolf Bing se narodil na začátku 20. století do vídeňské židovské rodiny. Vyučil se knihkupcem, ale brzy přešel do firmy, kterou bychom dnes nazvali produkční a uměleckou agenturou. Doplnil si hudební vzdělání a krátce nato, ve svých 25 letech, dostal první příležitost spoluvést operu v Darmstadtu a později v Berlíně.

V březnu 1933 vyhrála Hitlerova NSDAP volby a z Německa se rychle stávala nacistická diktatura. Na prahu éry, o které Bing musel tušit, že v ní pro rakouského Žida nebude místo, dostal čerstvý třicátník nečekanou nabídku. Jeho přítel Gerhard Scherler, dramaturg lipského divadla, byl osloven německým ministerstvem propagandy. Teplické divadlo totiž v té době nemělo stálý soubor a Goebbelsovo ministerstvo v případném oživení scény spatřovalo šanci pro kontakt se sudetskými Němci. Úředníci nabídli Scherlerovi grant, se kterým by mohl jednu sezónu ufinancovat. Dramaturg potřeboval najít kolegu, který by zorganizoval operní program. Volba padla na Binga.

Největší divadlo v Sudetech

Fri, 17 Mar 2017 22:07:17 +0100

Vyhlášení Československa v říjnu 1918 teplického starostu Dr. Ernsta Walthera zaktivizovalo. Vládl městu, které z více než 80 % obývali Němci, a s novým státem se nijak neidentifikoval. Dva dny po oficiálním vzniku republiky se prakticky s kompletní městskou elitou přihlásil k ideji samostatného státu Deutschböhmen.

Podzim 1918 tak byl v Teplicích krušný. Češi i Němci si navzájem demonstrovali svá odhodlání začlenit město do „svého” státu, trnovanští Sokolové vyrazili na pochod městem. Naděje na národnostní stát, případně na připojení k Německu, padly 7. prosince 1918, kdy město obsadila česká armáda. Do zastupitelstva byli kooptováni Češi, na základě voleb ale samozřejmě vládli Němci a Dr. Walther zůstal i nadále starostou. Na prvním společném jednání dal Walther rezolutně najevo, že na radnici zůstane úřední řečí němčina.

Nejkrásnější žena Česka

Thu, 16 Mar 2017 22:50:24 +0100

Těžko říct, zda se na některých místech rodí více krásných žen než jinde. Z Teplic pocházejí dvě známé modelky: Daniela Peštová a o 12 let mladší Lucie Králová. Králová se přitom do města opakovaně vrací.

Lucie Králová se začala na kariéru v modelingu připravovat brzy: V patnácti letech se poprvé předvedla na soutěži DDM Teplice Miss Teenager, od jedenadvaceti pak sbírala tituly různých soutěží krásy pravidelně. V roce 2005 zvítězila jako Miss ČR.

NEJdéle sloužící primátor

Thu, 16 Mar 2017 22:47:02 +0100

V Praze se Teplicím údajně říká Kuberov. Ne nadarmo: Málokdo je takovým symbolem města, jako jeho primátor. Komunální volby bez výjimky vyhrává od roku 1994 a je tak nejdéle sloužícím představitelem statutárního města v Česku.

V Praze si Jaroslav Kubera údajně získal přezdívku „víkendový primátor“: K náročnému vedení statutárního města již patnáctým rokem zastává funkci senátora, v rámci horní komory parlamentu navíc předsedal výboru, klubu i Senátu jako celku. Od podzimu 2016 je navíc i krajským zastupitelem. Radnice přesto šlape tak, jak si primátor přeje: Občan o ní vlastně neví. Nejvýraznější Kuberovou stopou je pro většinu Tepličanů přehršel výroků podporujících kouření.

Největší župní sokolský slet

Wed, 15 Mar 2017 20:59:34 +0100

Tělocvičné organizace – německý Turnverein („tělocvičný spolek”) a český Sokol – dbaly vedle tělesné zdatnosti i na národní uvědomění svých členů – Češi na české a Němci na německé.

Sokol v Teplicích vznikl roku 1894. O pouhé dva roky později už jeho členové chtěli ve městě mluvícím z více jak 80 % německy uspořádat župní slet. Strhli tím solidní poprask: Poslanec za zdejší okres interpeloval ve věci české akce Říšškou radu, s jedinou výjimkou se ostře proti postavil i všechen místní tisk a starosta Carl Stöhr, lavírující mezi oběma stranami, nakonec musel rezignovat. Sokolský slet byl zakázán a místo něj se konala německými národovci organizovaná jarní slavnost.

Nejznámější mediavelista

Wed, 15 Mar 2017 20:52:54 +0100

Ještě vám nebylo třicet, inkoust na diplomu z historie na Karlově univerzitě ještě nezaschl – a vy si máte vybrat obor, kterému se budete věnovat. Budou to moderní dějiny? Dnes byste takovou volbu udělat mohli. Uprostřed krvavých padesátých let, během období krátce po monstrprocesech a honech na domnělé čarodějnice i uvnitř KSČ, se jako moudřejší volba jeví výběr něčeho méně konfliktního. Třeba dějin středověku.

Tímhle rozhodováním patrně prošel rodák ze Sobědruh a později nejznámější historik zabývající se středověkem (tedy mediavelista) Dušan Třeštík. Možná nešlo jen o bezpečnou a pragmatickou volbu studijního oboru. Třeštík měl Přemyslovce načtené už na střední škole, kterou studoval v budově dnešního teplického gymnázia. Traduje se, že chodíval o poledních pauzách do nedaleké zámecké zahrady. Když pod zchátralou omítkou jednoho z křídel zámku zahlédl povědomé kvádříkové zdivo, měl jasno: Ta zeď pamatuje ještě královnu Juditu.

Nejznámější československý letec RAF

Wed, 15 Mar 2017 20:48:37 +0100

Kdo někdy viděl film otce a syna Svěrákových Tmavomodrý svět, příběh Františka Fajtla už trochu zná. Scénář o československých pilotech ve službách britského letectva Royal Air Force (RAF) za druhé světové války totiž z Fajtlových memoárů vychází.

Fajtl se narodil roku 1912 v Doníně, okres Louny. V místě chodil na „měšťanku“, střední školu absolvoval v Trnovanech, kde navštěvoval obchodní akademii. Svůj vliv na pozdější Fajtlovu zarputilou službu vlasti mělo intenzivní zapojení v Sokole, a to jak na Lounsku, tak v Teplicích. František Fajtl po celé čtyři roky studia pravděpodobně chodil do sokolovny u budovy českých (tedy menšinových) škol na dnešním Metelkově náměstí.

Nejvěrnější nacista

Wed, 15 Mar 2017 20:43:18 +0100

Sotva najdete osud tak černobílý, jako je příběh teplického rodáka Humberta Achamer-Pifradera. Byl to právě on, kdo od začátku až do poslední chvíle zůstal Hitlerovi věrný, ať to stálo, co to stálo. A kdo ke svému cíli šel doslova přes mrtvoly.

Nejsevernější souostroví

Wed, 15 Mar 2017 20:38:15 +0100

Julius von Payer, polárník, geograf, spisovatel a malíř se narodil v Šanově roku 1841. Celý život strávil na cestách, mapoval alpinské vrcholy i dosud nepoznané části Grónska. Hvězdou rakousko-uherské vědy se stal poté, co vyrazil společně s Carlem Weyprechtem hledat severní cestu kolem kontinentu. Dvouletá výprava ho málem stála život, přinesla však objev 191 ostrovů poblíž severního pólu, které hrdý Rakušák Payer pojmenoval Zemí císaře Františka Josefa. Ani tisíce kilometrů od domova ale nezapomněl na své rodné město: Na mapě souostroví dodnes najdete Teplický záliv a Šanovský ostrov.

První profesor geologie

Wed, 15 Mar 2017 20:32:56 +0100

Třináctý únor 1879 je v teplických dějinách černým dnem. Průval spodních vod na dole mezi Lahoští a Duchcovem způsobil pokles hladiny léčivých pramenů a uzavření lázeňských budov. Pověst světoznámých Teplic doslova přes noc utrpěla šrám, řada hostů sbalila kufry a už nikdy nepřijela. Bylo třeba jednat rychle. Mezi experty, které městská rada k záchraně pramenů pozvala, byl také Gustav K. Laube, první profesor mineralogie a geologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. A byl to on, komu se o necelé tři týdny později podařilo termu zachytit.

Nejslavnější odrůda růží

Wed, 15 Mar 2017 20:29:53 +0100

Rudolf Geschwind během svého dlouhého života (1829-1910) pobýval ve všech zemích Rakouska-Uherska: Narodil se v Čechách, dětství strávil v Teplicích, studoval v Praze a na Slovensku, jako úředník vídeňského ministerstva lesnictví cestoval po Rakousku, Itálii, Maďarsku, Polsku a Ukrajině. Jeho hlavním zájmem ale byly růže. Vyšlechtil jich více než 130; jeho kniha „Die Hybridation und Sämlingszucht der Rosen” (Hybridizace a sadba růží) dodnes platí za zásadní dílo oboru. Mimořádnou důležitost stvrzuje fakt, že se ke Geschwindovi hlásí hned několik národů.

První československé dada turné

Mon, 13 Mar 2017 19:49:31 +0100

Patrik Ouředník, Europeana – Stručné dějiny 20. věku

Krátce na to, co umělci vymysleli uprostřed velké války dadaismus, zjistili, že je třeba evangelium nového a absolutního umění šířit, podobně, jako to dvě tisícovky let před nimi dělali stoupenci pánaboha. Počátkem roku 1920 se trojice berlínských dadaistů (z nichž dva – Raoul Hausmann a Richard Huelsenbeck – byli přímo spoluautory Tzarova slavného manifestu) vydala evangelizovat do Československa. Jejich turné se poprvé za hranicemi zastavilo v Teplicích.

Největší fotografické impérium Rakouska-Uherska

Mon, 13 Mar 2017 19:44:48 +0100

Carl Pietzner se vypracoval: Od pomocných prací v prvních fotografických ateliérech v Prusku i Rusku se ve svých čtyřiadvaceti letech stal majitelem vytouženého vlastního podniku. Psal se rok 1877 a mladý podnikatel právě přišel do Šanova, kde převzal již existující ateliér.

Prostředí světoznámých lázní, kde se to společenskou smetánkou jen hemžilo, znamenalo pro Pietznera velkou příležitost. Jeho Umělecký ústav pro fotografii, malbu a světlotisk navštěvovali právě bohatí návštěvníci lázní. Výdělky rychle stoupaly, a tak Pietzner postupně založil asi 17 filiálek, ve kterých pracovalo na 300 lidí. Našli byste je v blízkosti Teplic (v Duchcově, Mostu, Ústí, Děčíně, Karlových Varech…), ale i v tehdejších velkoměstech, jakými byly Vídeň, Berlín, Salcburk nebo Brémy.

Nejstarší radonové lázně na světě

Mon, 13 Mar 2017 19:42:25 +0100

Radioaktivita byla na prahu 20. století zkrátka horké téma. Objevil ji v roce 1896 Henri Becquerel, o sedm let později za její objasnění dostala Marie Curie-Skłodowska Nobelovu cenu. Pouhé dva roky na to už Dr. Mache a Dr. Meyer objížděli lázně v dnešním Ústeckém a Karlovarském kraji a měřili, zda náhodou není voda tryskající z hlubin země také radioaktivní. A v Teplicích, jejichž sláva pozvolna pohasínala, radioaktivní voda skutečně byla!

V roce 1905 pak výzkumníci v Měsíčníku pro chemii publikovali odborný článek. Vedení lázní objevu hned využilo: Na místě, kde dnes blízko Kamenných lázní stojí tzv. Koňská kašna, nechalo postavit pavilonek pro inhalaci par radioaktivní vody, tzv. emanatorium (z latinského emanare – vytékat). Šlo o žhavou a jinde dosud nevyzkoušenou novinku, kterou se Teplice posunuly na světovou špičku.

Nejznámější krajinomalba Čech

Mon, 13 Mar 2017 19:36:12 +0100

Krajina kolem Teplic je krásná… a povznáší srdce, rozplýval se na sklonku svého života německý romantický malíř Caspar David Friedrich v dopise příteli. Ač romantik, na podobně patetická vyjádření byl prý skoupý – tak si lze jeho výroku opravdu cenit. Konečně, věděl, o čem mluví – namaloval všechny významné hory severních Čech; České středohoří ho ale skutečně výrazně přitahovalo. Na jeho pravděpodobně nejznámějším ztvárnění zdejší krajiny najdete Milešovku a Kletečnou. Olejomalba na plátně o rozměrech 71×104 cm visí v Galerii Nových mistrů (v centru Drážďan, tedy jen pár desítek kilometrů od místa, kde vznikala).

Nejzdatnější cestovatel

Mon, 13 Mar 2017 19:32:32 +0100

Němci si na patos potrpí: Když už mají „knížete básníků“, musí jistě být i „kníže vědy“. Tím si vyvolili nejzdatnějšího cestovatele a přírodovědce Alexandra von Humboldta. Svobodný pán von Humboldt jím zaslouženě byl.

Humboldt se narodil roku 1769, na vrcholu osvícenství, a zůstal jeho idejím věrný až do smrti. Věřil v sílu rozumu a nutnost poznání. Od studentských let neúnavně experimentoval, cestoval, sbíral a psal. Zápisky z jeho cest se po léta řadily mezi nejžádanější knihy. Procestoval Jižní Ameriku, objevil řadu nových druhů (tučňáka Humboldtova), zmapoval obrovská území. Rozvinul tradiční vědy i nové disciplíny, jakými v té době byla třeba chemie, klimatologie nebo vulkanologie. Výčet zásluh titána vědy by byl neúnosně dlouhý.

Největší symfonický orchestr v kraji

Mon, 13 Mar 2017 19:27:50 +0100

Na dobrou muziku bylo do 18. století třeba vyrazit do kostela, opery či divadla. Církev a panstvo patřilo k hlavním objednatelům nových kusů. Rozvoj občanských práv, svobodného podnikání a stále sebevědomějších měšťanů vedl na prahu 19. století ke vzniku nové podoby orchestrů.

Po Berlínu nebo Paříži tak logicky první moderní symfonická tělesa vznikala v lázních. Právě tady se setkávala tehdejší smetánka, právě tady bylo třeba stále rozmazlenější hosty na něco nalákat. V Mariánských Lázních zřídili orchestr roku 1821, v Karlových Varech roku 1835 a v Teplicích o pouhé 3 roky později. České orchestry typicky vznikaly mimo lázeňská města o padesát až sto let později.

Nejstarší mimopražská fotografie z exteriéru

Mon, 13 Mar 2017 19:20:46 +0100

Fotografování v polovině 19. století platilo za výkřik moderní techniky: První úspěšné pokusy o trvalé zachycení věrného obrazu (tzv. daguerrotypie) pocházely z roku 1839 a ani novější techniky nepatřily mezi snadné řemeslo. Fotografů proto nebylo mnoho, a ti často vyjížděli za příležitostí nabídnout někomu svou drahou službu. To byl i případ berlínského fotografa Wilhelma Sentecka. Senteck je např. autorem jedné z nejstarších fotografických panoramat pražských Hradčan.

Na jaře 1862 podnikatel vyrazil i do Teplic. Chystaly se oslavy (domnělého) 1100. výročí objevení teplých pramenů, v parku u Císařských lázní vznikla Jubilejní (dnes Kolostůjova) kašna a na promenádách se to hemžilo prominenty, kteří si svůj portrét jistě rádi zaplatí.

První whistleblower

Mon, 13 Mar 2017 19:02:35 +0100

Krátce po pádu Napoleona se Teplice rozvíjejí a bohatnou: Těžba uhlí a sílící průmysl jdou ruku v ruce se stále proslulejšími lázněmi. O majetnou klientelu tu není nouze. Není proto divu, že když se mladý lékař Eduard Meissner (1785-1868) rozmýšlel, kde si po studiích a cestách otevře praxi, zvolil právě severočeské lázně. Meissner tu díky svému patricijskému původu, znalosti jazyků i přičinlivosti brzy platil za schopného doktora a vzdělaného společníka. Čím se ale mimo jiné zapsal do dějin města?

Nejkonfliktnější procházka

Sun, 12 Mar 2017 22:02:57 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích jedno z mnoha milostných vzplanutí i neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry. Ludwig van Beethoven si přijel do lázní léčit svou hluchotu, ale víc než zdraví ho trápila jeho „neznámá milenka“, dlící jen o kus dál v Karlových Varech. Přestože si tihle dva neměli moc co říct (anebo právě proto?), vzešla z jejich prvního setkání nejkonfliktnější procházka, kterou Teplice zažily. Anebo přesněji: Vzešla z něho legenda o konfliktu a povahách obou dvou velikánů.

Nejerotičtější okamžik života J.W. Goetha

Sun, 12 Mar 2017 21:58:34 +0100

Kníže básníků, Johann Wolfgang von Goethe, prožil v Teplicích první setkání s Beethovenem, neuskutečněnou premiéru vlastní divadelní hry i nejerotičtější okamžik svého života. Jemu bylo šedesát, jí dvacet pět, znal ji od dětských let a jmenovala se Bettina von Arnim. Ten dechberoucí okamžik líčí v románu Nesmrtelnost Milan Kundera:

V roce 1810, během těch tří dnů, kdy se ocitli náhodou oba dva v Teplicích, přiznala se mu, že se brzy vdá za básníka Achima Arnima. Řekla mu to pravděpodobně v jistých rozpacích, protože si nebyla jista, zda Goethe nebude považovat její sňatek za zradu na lásce, kterou mu vášnivě vyznávala. Nebyla dostatečným znalcem mužů, aby mohla předvídat, jakou tichou radost mu tím způsobí.

Nejlépe dochovaná poštovní trasa

Sun, 12 Mar 2017 21:54:19 +0100

Dětem odkojeným sociálními sítěmi není moc jasné, jak svět mohl fungovat bez mobilních telefonů a bez sociálních sítí. Kupodivu, lidé spolu komunikovali přinejmenším stejně čile i v 17. nebo 18. století. Médiem byl dopis a prostředníkem pošta. Dvě významné poštovní trasy osvícenské doby vedly do Teplic.

Drážďany počátku 18. století byly jedním velkým staveništěm – saský kurfiřt a polský král August II. Silný chtěl budováním nové katedrály nebo Zwingeru ukázat, že se jeho sídelní město vyrovná třeba Versailles. Do města tím samozřejmě přilákal řadu umělců, filosofů i obchodníků a chtěl jim zajistit dobrou dostupnost. Nejbližším společenským centrem byly v té době rozvíjející se teplické a šanovské lázně.

Nejstarší lázně Česka

Sun, 12 Mar 2017 21:48:06 +0100

V roce 2154 pravděpodobně čeká Tepličany velká oslava. Budou-li se číslovat lázeňské sezóny jako dosud, dojde v ten rok na tisící výročí. Tedy, domnělé výročí. Číslování lázeňské sezóny totiž stojí na stejně vratkých základech, jako objevení zdejších pramenů, umístěné Václavem Hájkem z Libočan do roku 762.

O objevení teplých vod se kronikář zmiňuje v roce 1539, legenda o opařeném prasátku je připsána o téměř sedmdesát let později. Věrohodnost takové povídačky je pochybná, zvláště když archeologické nálezy potvrzují využívání pramenů Kelty již na začátku letopočtu.

Nejlepší architektura roku 1989

Fri, 10 Mar 2017 21:38:19 +0100

Když architekt dostane Perretovu cenu, je to podobné, jako kdyby režisér získal Oscara. Jde o vrchol, kterého se špatně dosahuje znovu. Karel Hubáček naštěstí není autorem jednoho díla. Liberecký vysílač a hotel na Ještědu je sice chef-d’œuvre; jeho autor však dokázal vytvářet i další inovativní díla. Jedním z nich, oceněným v roce 1989 hlavní cenou na světovém bienále Interarch v Sofii, je teplický Dům kultury.

Hubáček nebyl v tuhé normalizaci režimu dvakrát po chuti. Na projekci ambiciózní stavby se tak oficiálně nesměl podílet; výstavby v letech 1977 až 1986 se účastnil jen jako autorský dozor. I tak můžeme číst jeho rukopis: Úsporný výraz, spolupráce s výtvarníky, dokonalé podřízení funkci (v tomto případě vyladěné akustice koncertního sálu).

Nejstrašidelnější pohádka

Fri, 10 Mar 2017 21:33:31 +0100

Krabat je mystický hrdina Lužických Srbů, čarodějův učeň, který poznává, že svým talentem může prospět jak dobrému, tak i zlému. V legendách dokázal mimořádné věci, třeba vyčarovat vojsko z hrsti ovsa. Ústně předávané příběhy zachytili dva autoři, Lužický Srb Jurij Brězan a český Němec Otfried Preußler. Oba ale čerpají z lužickosrbských pověstí, které mají reálné předlohy. Tím se dostáváme do okresu Teplice.

Mezi národy žijícími v údolí mezi Českým středohořím a Krušnými horami se krátce mihli i Lužičtí Srbové. Jejich stopy najdete třeba v horních knihách města Krupky, anebo v příjmeních obyvatel okolních obcí. Skupina, která přišla a zase odešla, si ale do Lužice odnesla i příběh od Oseka a Duchcova.

Nejuznávanější autor protestsongů

Fri, 10 Mar 2017 21:00:23 +0100

Karel Kryl do Teplic nechtěl, ale co mu zbylo: Jako syn bývalého tiskaře si člověk v roce 1962 nemohl vybírat. Ještě mokré maturitní vysvědčení z keramické školy v Bechyni mu zajistilo umístěnku v podniku SPOJKER (Spojené keramické závody) v Trnovanech. Jeden rok, než byl odveden na povinnou vojenskou službu, tu vyráběl záchodové mísy a umyvadla.

V knižním rozhovoru Půlkacíř z roku 1993 Kryl vzpomíná na samotnou výrobu: „Každej vozejk byl v peci přesně padesát minut, to je stejná délka, jako měly později moje pořady ve Svobodné Evropě. Mně tenhle rytmus vyhovoval. Vždycky jsem měl čtyřicet minut čas, tak jsem si tam postavil modelovací stolek a dělal jsem si panáky. Bavilo mě to..“

První a nejmladší český nositel Oscara

Fri, 10 Mar 2017 20:55:54 +0100

Kdo by neznal Formana, Svěráka, Kadára, Menzla nebo Irglovou, filmové tvůrce, díky kterým o Česku zase jednou chvíli mluvil svět! Kdo ví ale o Ivanu Jandlovi, herci, který filmového Oscara získal z Čechů jako první?

Ivan Jandl byl rodilý Pražák. Jako dítě vstoupil krátce po válce do Dismasova souboru, který je dodnes znám jako líheň budoucích herců a rozhlasových moderátorů. Právě tam si ho v deseti letech vyhlédl americký režisér rakouského původu Fred Zinnemann a obsadil ho do jitřivého poválečného dramatu Poznamenaní (The Search).

Nejlepší hudební interpret roku 1928

Fri, 10 Mar 2017 20:51:44 +0100

Stradalovi v Teplicích v druhé polovině 19. století platili za jednu z nejváženějších rodin. Franz Stradal byl advokátem, dlouholetým radním (krátce dokonce starostou), poslancem a od roku 1858 i majitelem Ústecko-teplické dráhy, rychle se rozvíjejícího podniku bohatnoucího na těžbě uhlí.

Právě v době rozvoje železničního podnikání se Stradalovi 17. 5. 1860 narodil třetí potomek. Jméno August (z latinského augustus – vznešený) do jisté míry předznamenalo i vzdělání, které synovi rodina poskytla. Na vídeňské konzervatoři se učil u varhanního mistra Antona Brücknera a ve Výmaru u Ference Liszta, se kterým cestoval po Evropě.

Nejstarší plně dochované beuronské umění

Fri, 10 Mar 2017 20:46:12 +0100

Budovy kláštera na rušné Alejní ulici si dnes málokdo všimne: Je zastíněna majetstátnějším gymnáziem na protější straně. Přesto si konvent – a zejména pak jeho kaple – pozornost zaslouží. Díky bombardování Prahy na konci druhé světové války je výmalba interiéru nejstarší plně dochovanou památkou tzv. beuronského umění.

Na zelené louce, kousek za nedávno zbořenými městskými hradbami, vznikl klášter sester boromejek roku 1865. Fungoval jako penzionát pro dívky z lepších rodin.

Nejúspěšnější hollywoodský producent

Thu, 09 Mar 2017 22:04:24 +0100

Když se na počátku 20. století naplno rozjel filmový šoubyznys, vycítil novinář Julius Kohner velkou příležitost. Založil vlastní časopis Internationale Filmschau a zároveň otevřel v Teplicích vlastní kino. Netušil, že dvěma z jeho tří synů to nasměruje život a že tak zakládá jednu z důležitých dynastií v dějinách filmu.

Starší z jeho synů, Paul Kohner, se narodil roku 1902. V osmnácti ho otec kvůli vlastnímu zranění vyslal do Karlových Varů, aby tam vedl rozhovor se zakladatelem studia Universal Motion Picture Carlem Leammlem. Byznysmen byl mladíkem natolik nadšen, že mu okamžitě nabídl místo. Paul se přesunul do Berlína, kde vedl evropskou pobočku firmy. Ve 20. a 30. letech produkoval řadu kultovních filmů, mezi nimi španělskou verzi Draculy nebo S.O.S. Ledovec s Leni Riefenstahlovou.

Nejkulturnější primátor

Thu, 09 Mar 2017 19:56:29 +0100

V Teplicích to svého času opravdu žilo. Věhlas lázní lákal pestrou paletu hostů, kterou každoročně zdobily korunované hlavy a povznášeli významní umělci. Teplice zjevně měly co nabídnout, ale svou pověst „salonu Evropy“ si musely vydobýt a s maximální péčí udržovat. Jestliže lázeňské město mělo být jedním z center evropského společenského a kulturního dění, bylo nutné mít v jeho čele osobnost, která bude náležitě reprezentovat jeho niveau. Starostou tedy nemohl být pouze schopný úředník; ta funkce vyžadovala schopnost komunikovat s intelektuální elitou své doby a vlastně ji také tvořit.

První Schlaraffie v Sudetech

Thu, 09 Mar 2017 19:46:43 +0100

Když začne být svět příliš složitý, je třeba najít ostrůvek dobré nálady, místo, kam mají starosti všedního dne zapovězený přístup. Podob může mít takový ostrůvek mnoho – třeba podobu spolku, který si na svých pravidelných schůzkách dělá legraci z vlastní kulturní tradice, pevných společenských pravidel i sebe sama. Právě to je Schlaraffie a Sassové, její členové. Spolek vznikl roku 1859 v Praze a Teplice pro jeho členy dodnes platí za téměř posvátné místo. Na Teplicku se totiž narodil (a také byl pohřben) Edmund Eichler, nejvyšší Sass a autor všeschlaraffských zákonů.

Nejvyšší dílo Matyáše Bernarda Brauna

Thu, 09 Mar 2017 19:25:28 +0100

Barokních památek nemají Teplice mnoho; ta nejvýraznější ale stojí za to. Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je připisován špičce evropského barokního sochařství.

Matyáš Braun se narodil u Innsbrucku v Tyrolsku. Nedaleko sídlící cisterciáci brzy rozpoznali jeho řezbářský a sochařský talent a vyslali ho na obligátní „italskou cestu“. Mladý umělec se v Římě mohl seznámit s relativně novými díly Borrominiho nebo Berniniho. Hluboce jimi ovlivněn, zakládá v Praze v roce 1710 vlastní dílnu. Do sochařského cechu se přihlásil se sousoším sv. Luitgardy, určeným pro Karlův most. První práce mu okamžitě zajistila obrovskou popularitu a šlechta si ho od té doby předávala

Nejrychleji rostoucí děti v republice

Thu, 09 Mar 2017 19:21:02 +0100

Ten moment v Dobré Vodě si MUDr. Jan Ševčík dodnes přesně pamatuje, byť od něj uplynulo téměř 50 let. Asistentky Státního zdravotního ústavu mu právě dovezly čerstvé výsledky krevních rozborů několika desítek dětí, které v tamním zařízení trávily jedenáctý den „školy v přírodě“. „Poprvé jsem u nich viděl normální červené krvinky v dostatečném počtu a s dostatečnou koncentrací hemoglobinu,“ vzpomíná dnes Dr. Ševčík, doyen zdejší hygieny, který spolu s kolegy bez nadsázky zachránil zdraví několika tisíc dětí narozených v šedesátých až osmdesátých letech 20. století.

Nejkratší průměrná délka života

Thu, 09 Mar 2017 19:12:51 +0100

Jsou to jen čísla, ale přesto při pohledu na ně zamrazí: Zatímco průměrná délka života je v Praze u mužů 76,8 let a u žen v Brně 82 let, v Teplicích je to v obou případech alespoň o 4 roky méně (přesně 72 a 78 let). Zmiňujeme tu čelo a absolutní spodek žebříčku. O nedůstojné místo “zápasí” s Teplicemi jen Chomutov. I v Ostravě je dožití průměrně o rok, resp. dva delší.

Nejvyšší koncentrace škodlivin v ovzduší

Wed, 08 Mar 2017 14:26:54 +0100

Dnešním teenagerům to musí splývat s popisem chudého kraje z postapokalyptických Hunger Games: Region, kde se umírá ze všech nejdříve, kraj, který zbytku země slouží především jako zásobárna uhlí, místo, odkud všichni chtějí co nejrychleji utéct. Bohužel, nejde o Distrikt 12 z románové fikce Suzanne Collins, ale o severní Čechy 80. let.

Fakta, která pediatři i lékaři hygienické služby dlouhá léta sledovali, hovořila jasně: Obyvatelstvo tehdejšího Severočeského kraje trpělo zvýšeným výskytem alergií, onemocněním dýchacích cest dětí a zhoršenou krvetvorbou. U novorozenců se vyskytoval větší počet vrozených vývojových vad. Oproti Praze se na severu umíralo průměrně o čtyři roky dříve. Komunistické vedení se ale tato fakta snažilo tutlat.