Kulturní on Teplická NEJ…

Poslední dílo Jana Koblasy

Mon, 20 Nov 2017 10:00:14 +0100

Jan Koblasa je kultovní postava českého abstraktního umění. Od počátku 60. let 20. století patří mezi nejvýraznější tvůrce, vedle sochařství se věnuje také literatuře, scénografii (např. k Vláčilově Markétě Lazarové), hudbě a operním či baletním libretům, malbě i grafice. S Teplicemi ho pojí hned tři vazby: Táborský rodák poprvé do severočeských lázní přijel krátce po konci války jako dvanáctiletý chlapec a prožil tu osm let. Zajímal se o hudbu, ještě v Teplicích se začal věnovat i sochařství. Druhou vazbou je Koblasova výstava v teplickém muzeu v roce 1963, na které vystavoval společně s Mikulášem Medkem. Ta je z mnoha stran vnímána jako přelomová. Třetí spojitost přišla v závěru umělcova života, v letech 2015 až 2017. Myšlenka na pomník zdejšího nejslavnějšího rodáka, polárníka Julia Payera, vznikla mezi organizátory připomenutí jubilea výročí jeho smrti v roce 2015. V lednu píše autor tohoto textu mail prof. Koblasovi do Hamburku s otázkou, zda by se zpracování pomníku ujal. Koblasa odpovídá: „Těší a ctí mě, že tepličtí si na mne vzpomněli ve věci pomníku Julia Payera. Jistě bych se rád jeho osobností zabýval a pokusil se navrhnout pomník – už to, co o něm píšete, je zajímavé, a jistě by bylo možné najít řešení. (…) Do Teplic jsem přijel z Tábora s rodiči hned v červnu 1945 – otec byl povolán do operního a symfonického orchestru kapelníkem Bartlem – a tak jsem zažil Teplice válkou nedotčené, jako úhledné město, ještě se starými částmi, s ulicemi Dlouhou, Zelenou, Alejní, s gethem i s výstavným Šanovem – a zažil jsem i k svému smutku počátek devastace.” Jan Koblasa zemřel krátce před svými 85. narozeninami 3. října 2017. Payerova busta byla dokončena krátce před tím. Odhalit se má v blízké době.

Nejvyšší Mozartova socha

Wed, 15 Nov 2017 10:00:18 +0100

Je Mozart největším skladatelem všech dob? Otázku hodnou kavárenské debaty můžeme uzavřít tvrzením, že rakouský génius rozhodně velký skladatel byl a zasloužil by si proto i velkou sochu. Souhrou různých okolností se stalo, že ta nejvyšší stojí v Teplicích.

Bizarní je, že na rozdíl od řady dalších skladatelů (namátkou třeba Beethoven, Wagner, Liszt, Chopin ad.) Mozart teplické lázně nikdy nenavštívil a vlastně s nimi ani neměl nic společného. Mozart často navštěvoval Prahu (kde byl hostem operního podnikatele Duška); motivaci jezdit do Teplic, kde na konci 18. století nebylo žádné veřejné, natož velké divadlo, ale neměl. Kde se tu tedy jeho socha vzala?

Nejoblíbenější skupina Česka

Sun, 26 Mar 2017 12:07:01 +0100

Žádná jiná kapela nezískala v lidovém hlasování Českého slavíka devětkrát. Kabáti, kteří se dali dohromady na konci chřadnoucího socialismu, v textech Milana Špalka dokážou zachytit ducha porevoluční éry. Ať už to byla alegorie mafiánského kapitalismu raných devadesátých let (Colorado), text o práci na šachtě (Dole v dole) nebo o chobotnici politiky a byznysu (Banditi di Praga), Kabáti ve zkratce vystihli to, o čem si většina národa povídala u piva.

Nejen témata, ale i rocková drsnost vychází z toho, v čem pětice členů kapely vyrůstala, tedy z Teplic pozdní normalizace. Ty byly tehdy vyhlášené punkovou, metalovou a hardrockovou (samozřejmě neoficiální) scénou. Pocit zmaru v kdysi slavných lázních, které ale celé dětství a dospívání Kabátů halil stále častější smog, se do mladých hluboce zarýval. Pod taktovkou energetických plánovačů vyhazovali pyrotechnici celé čtvrti nebo i města v okolí do vzduchu; není proto divu, že bylo třeba jistého ventilu. Tím byly i písně, zpočátku postavené hlavně na vulgaritách.

Největší keltský poklad

Sun, 19 Mar 2017 18:16:22 +0100

Těžba uhlí a lázeňství moc nejdou dohromady. V první polovině 19. století měly zdejší léčebné koupele světový věhlas a město se honosilo přízviskem Salon Evropy. V roce 1879 to všechno rychle skončilo – průval na dole Döllinger u Lahoště způsobil pokles hladiny spodních vod a lázeňské prameny se ztratily v hlubinách.

Atmosféru podobnou krachu na newyorské burze zachraňoval navrtáním termy geolog Gustav Laube. Dočasná ztráta teplických pramenů a důlní neštěstí však v důsledku přinesly i jedno archeologické NEJ. Při úpravách vývěru Obřího pramene (nedaleko Döllingeru) tři roky po katastrofě byl totiž objeven dosud největší keltský poklad obsahující více než šestnáct stovek bronzových šperků. Keltové je pravděpodobně obětovali přírodním silám jako vděk za termální vodu.

Nejlepší architektura roku 1989

Fri, 10 Mar 2017 21:38:19 +0100

Když architekt dostane Perretovu cenu, je to podobné, jako kdyby režisér získal Oscara. Jde o vrchol, kterého se špatně dosahuje znovu. Karel Hubáček naštěstí není autorem jednoho díla. Liberecký vysílač a hotel na Ještědu je sice chef-d’œuvre; jeho autor však dokázal vytvářet i další inovativní díla. Jedním z nich, oceněným v roce 1989 hlavní cenou na světovém bienále Interarch v Sofii, je teplický Dům kultury.

Hubáček nebyl v tuhé normalizaci režimu dvakrát po chuti. Na projekci ambiciózní stavby se tak oficiálně nesměl podílet; výstavby v letech 1977 až 1986 se účastnil jen jako autorský dozor. I tak můžeme číst jeho rukopis: Úsporný výraz, spolupráce s výtvarníky, dokonalé podřízení funkci (v tomto případě vyladěné akustice koncertního sálu).

Nejstrašidelnější pohádka

Fri, 10 Mar 2017 21:33:31 +0100

Krabat je mystický hrdina Lužických Srbů, čarodějův učeň, který poznává, že svým talentem může prospět jak dobrému, tak i zlému. V legendách dokázal mimořádné věci, třeba vyčarovat vojsko z hrsti ovsa. Ústně předávané příběhy zachytili dva autoři, Lužický Srb Jurij Brězan a český Němec Otfried Preußler. Oba ale čerpají z lužickosrbských pověstí, které mají reálné předlohy. Tím se dostáváme do okresu Teplice.

Mezi národy žijícími v údolí mezi Českým středohořím a Krušnými horami se krátce mihli i Lužičtí Srbové. Jejich stopy najdete třeba v horních knihách města Krupky, anebo v příjmeních obyvatel okolních obcí. Skupina, která přišla a zase odešla, si ale do Lužice odnesla i příběh od Oseka a Duchcova.

Nejuznávanější autor protestsongů

Fri, 10 Mar 2017 21:00:23 +0100

Karel Kryl do Teplic nechtěl, ale co mu zbylo: Jako syn bývalého tiskaře si člověk v roce 1962 nemohl vybírat. Ještě mokré maturitní vysvědčení z keramické školy v Bechyni mu zajistilo umístěnku v podniku SPOJKER (Spojené keramické závody) v Trnovanech. Jeden rok, než byl odveden na povinnou vojenskou službu, tu vyráběl záchodové mísy a umyvadla.

V knižním rozhovoru Půlkacíř z roku 1993 Kryl vzpomíná na samotnou výrobu: „Každej vozejk byl v peci přesně padesát minut, to je stejná délka, jako měly později moje pořady ve Svobodné Evropě. Mně tenhle rytmus vyhovoval. Vždycky jsem měl čtyřicet minut čas, tak jsem si tam postavil modelovací stolek a dělal jsem si panáky. Bavilo mě to..“

První a nejmladší český nositel Oscara

Fri, 10 Mar 2017 20:55:54 +0100

Kdo by neznal Formana, Svěráka, Kadára, Menzla nebo Irglovou, filmové tvůrce, díky kterým o Česku zase jednou chvíli mluvil svět! Kdo ví ale o Ivanu Jandlovi, herci, který filmového Oscara získal z Čechů jako první?

Ivan Jandl byl rodilý Pražák. Jako dítě vstoupil krátce po válce do Dismasova souboru, který je dodnes znám jako líheň budoucích herců a rozhlasových moderátorů. Právě tam si ho v deseti letech vyhlédl americký režisér rakouského původu Fred Zinnemann a obsadil ho do jitřivého poválečného dramatu Poznamenaní (The Search).

Nejlepší hudební interpret roku 1928

Fri, 10 Mar 2017 20:51:44 +0100

Stradalovi v Teplicích v druhé polovině 19. století platili za jednu z nejváženějších rodin. Franz Stradal byl advokátem, dlouholetým radním (krátce dokonce starostou), poslancem a od roku 1858 i majitelem Ústecko-teplické dráhy, rychle se rozvíjejícího podniku bohatnoucího na těžbě uhlí.

Právě v době rozvoje železničního podnikání se Stradalovi 17. 5. 1860 narodil třetí potomek. Jméno August (z latinského augustus – vznešený) do jisté míry předznamenalo i vzdělání, které synovi rodina poskytla. Na vídeňské konzervatoři se učil u varhanního mistra Antona Brücknera a ve Výmaru u Ference Liszta, se kterým cestoval po Evropě.

Nejstarší plně dochované beuronské umění

Fri, 10 Mar 2017 20:46:12 +0100

Budovy kláštera na rušné Alejní ulici si dnes málokdo všimne: Je zastíněna majetstátnějším gymnáziem na protější straně. Přesto si konvent – a zejména pak jeho kaple – pozornost zaslouží. Díky bombardování Prahy na konci druhé světové války je výmalba interiéru nejstarší plně dochovanou památkou tzv. beuronského umění.

Na zelené louce, kousek za nedávno zbořenými městskými hradbami, vznikl klášter sester boromejek roku 1865. Fungoval jako penzionát pro dívky z lepších rodin.

Nejúspěšnější hollywoodský producent

Thu, 09 Mar 2017 22:04:24 +0100

Když se na počátku 20. století naplno rozjel filmový šoubyznys, vycítil novinář Julius Kohner velkou příležitost. Založil vlastní časopis Internationale Filmschau a zároveň otevřel v Teplicích vlastní kino. Netušil, že dvěma z jeho tří synů to nasměruje život a že tak zakládá jednu z důležitých dynastií v dějinách filmu.

Starší z jeho synů, Paul Kohner, se narodil roku 1902. V osmnácti ho otec kvůli vlastnímu zranění vyslal do Karlových Varů, aby tam vedl rozhovor se zakladatelem studia Universal Motion Picture Carlem Leammlem. Byznysmen byl mladíkem natolik nadšen, že mu okamžitě nabídl místo. Paul se přesunul do Berlína, kde vedl evropskou pobočku firmy. Ve 20. a 30. letech produkoval řadu kultovních filmů, mezi nimi španělskou verzi Draculy nebo S.O.S. Ledovec s Leni Riefenstahlovou.

První Schlaraffie v Sudetech

Thu, 09 Mar 2017 19:46:43 +0100

Když začne být svět příliš složitý, je třeba najít ostrůvek dobré nálady, místo, kam mají starosti všedního dne zapovězený přístup. Podob může mít takový ostrůvek mnoho – třeba podobu spolku, který si na svých pravidelných schůzkách dělá legraci z vlastní kulturní tradice, pevných společenských pravidel i sebe sama. Právě to je Schlaraffie a Sassové, její členové. Spolek vznikl roku 1859 v Praze a Teplice pro jeho členy dodnes platí za téměř posvátné místo. Na Teplicku se totiž narodil (a také byl pohřben) Edmund Eichler, nejvyšší Sass a autor všeschlaraffských zákonů.

Nejvyšší dílo Matyáše Bernarda Brauna

Thu, 09 Mar 2017 19:25:28 +0100

Barokních památek nemají Teplice mnoho; ta nejvýraznější ale stojí za to. Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je připisován špičce evropského barokního sochařství.

Matyáš Braun se narodil u Innsbrucku v Tyrolsku. Nedaleko sídlící cisterciáci brzy rozpoznali jeho řezbářský a sochařský talent a vyslali ho na obligátní „italskou cestu“. Mladý umělec se v Římě mohl seznámit s relativně novými díly Borrominiho nebo Berniniho. Hluboce jimi ovlivněn, zakládá v Praze v roce 1710 vlastní dílnu. Do sochařského cechu se přihlásil se sousoším sv. Luitgardy, určeným pro Karlův most. První práce mu okamžitě zajistila obrovskou popularitu a šlechta si ho od té doby předávala